![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Tleskám a hluboce smekám... parádní kousek... opravdu... poslouchám po několikáté a pořád se vracím a nechávám klavír i slova v sobě dlouze doznívat...
Do prožitků dnešního dne mi sedla tak moc, že už to snad ani víc nejde... Děkuji.
Ve mně vyvolává takový ten pocit že dělám něco, vůbec nevím jak to dopadne, ale je mi z toho skvěle, aspoň tady a teď a proto se mi líbí
Jů, masožravé ovce! :-)
Moc hezká píseň, člověče. I ten klavír k tomu.
Moc hezká píseň, člověče. I ten klavír k tomu.
Yana: S tím zvukem mě to mrzí, nikde jsem neobjevil problém. Každopádně jsem moc rád, že tě ta slova zaujala i sama o sobě :-)
pro mě nádhera, až mě trochu zamrazila, ta pravda v ní, jakobych to nechtěla slyšet, ale vím že to tak je, akorát se mi někde ztratil zvuk, ale to je asi můj problém
Moc krásný. Čas se směje naišm slzám, protože dobře ví, že je stejně jednou vysuší :)
Megynka: vanovaso: No, ona smutná snad ani být nemá. Tragická už, doufám, vůbec ne. Je to taková mapa života. Takovej ten normální vývoj - jako, že když jsou spolu lidi čerstvě, nic jim na tom druhém nevadí. Po nějaký době pak člověku vadí naopak kdeco. No - a tohle je o tý třetí fázi, (pokud se k ní člověk vůbec dostane), kdy zjistí, že toho druhýho nemá smysl předělávat, že ty jeho různý mušky jsou vlastně docela milý a že stojí za to s ním bejt :-)
taron: Birtiri: kekebreke: Nebyl jsem si touhle písničkou vůbec jistej. O to víc mě těší, že se vám líbila. Díky :-)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
HardStory» narozeniny
Jack I. Pier [12], koiška [11], Cecidit angelus [10], Filda [8]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?


