Snad ještě přečtu spoustu takovýchhle básniček, co hrají v čtenáři na spoustu smyslů. Vidím, cítím a vnímám cosi za. Snad voní nadějí :-)

Hrozně moc jsi mě potěšil. Krása, která se nedá popsat. Čtu ji opravdu po několikáté. A je čím dál krásnější.

Ailin: Jééé, teď jsi mi přesně sebrala slova, která jsem měl na jazyku. Přesně tak to cítím :-)

DDD: A není jedno, co o tom kdo napíše? Je to tak subjektivní... A možná nás to učí věřit víc svým vnitřním hlasům, svému srdci a inspiraci - a stát si za tím.

To je mi líto. Teď akorát nevím, co si mám vzít z toho, když mi jeden vytýká, že je té vzdušnosti moc a druhý zase, že málo :-)

Tak tady nevím, líbí se mi až závěr. Začátek pro mě nějak postrádá to krásné vzdušné souznění, které mě u Tebe (téměř) vždy dostane v jiných Tvých básních ... Tak třeba příště :-)

Zamila: Když nad tím tak přemýšlím, s tou múzou na tom fakt asi něco bude :-) A moc díky :-)

Tak ta je nádherná ... Svěží a lyricky voňavá. Básně v polospánku jsou zřejmě nejlepší, asi je nám všem v tu chvíli múza daleko blíž než za svitu dne ... Fakt krása, dřevitě voňavá poezie ... :-)

Lenča: Máš pravdu. Ale tahle nepřišla před spaním. Normálně se mi zdála. Vím, že to bylo zhruba ve čtyři ráno. Proto jsem si ji po probuzení pamatoval :-) Děkuju :-)

Jj, ty před spaním přicházejí tak lehce, samy...
Nádherná :)

Ailin: Děkuju... za zamyšlení :-)

vanovaso: Díky, těší mě to :-)

Jiří Turner: Děkuju, máš naprostou pravdu. Je to o stáří. Tak trochu vlastně jakási abstraktní vzpomínka na mého dědečka, laskavého, moudrého pána, který mě učil znát bylinky a přírodu vůbec. A touha být jednou, dožiju-li se toho, taky takový :-)

DDD: Jo, tak ta je opravdu mini :). Ale pro mě je minimalismus a abstrakce i tohle, asi máme různá měřítka. Posun ke konkrétnosti jsem viděla tady: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=28175-pateticka-pisnicka-o
-nadeji
Tady (na rozdíl od některých jiných) rozumím, co jsi asi chtěl říct, ale chci víc, víc! To asi neznamená, že se mi to nelíbí nebo že mi to nic neříká :).

DDD: Páni... krásná... ten poslední řádek se mi líbí obzvlášť. Tak zvláštně zní... pořád si ho opakuju. Zní mi to trochu jak litevština, nebo nějaké zaklínadlo... má v sobě zvláštní kouzlo.

To je hezká báseň. Evokuje ve mně cosi velmi dávného a velmi osobního. Někdy se v tvých náznacích ztrácím, jindy naopak nalézám.

jakobych ještě snila, ...kouzelná

Orionka: Díky... V čem se ti zdá nekonkrétní? Mně naopak přijde konkrétní až příliš. Myslím, že ta změna se se mnou děje. Mnohem víc přemýšlím o věcech kolem sebe. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale prostě to je. Možná, že jsem nepsal dřív až takhle minimalisticky, ale každopádně k tomu směřuju. Ne, nebudu nikdy psát dlouhé básně. V tom mám absolutně jasno. Pokud ti tyhle nic neříkají, nemusíš je přece číst :-)
Jestli chceš vidět opravdový minimalismus, podívej se sem: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=15122-zatim

oslov radek: Děkuju :-)

Já tvůj rukopis ráda, ale jak už jsem někde psala, čím delší a konkrétnější, tím se mi tvoje věci líbí víc. Vždycky jsi psal takhle minimalisticky? Neláká tě žádná změna?