Věnováno: Mému příteli, spřízněné duši a múze v mužské podobě Mílovi S. a Carlosovi S. H., kvůli kterému jsem tuhle povídku dokončila trochu jinak než jsem měla původně v plánu. :)..

Alegorie o autorském právu a nebinárství, určená k zamyšlení. Přestože obvykle dávám přednost „historii“, vůči alegoriím nemám averzi. Jde o upravenou verzi starší povídky. Nová verze používá dvojtečku namísto lomítka (zajímalo by mě, zda se to tak čte lépe) a vybrané tvary pátého rodu, kde by byl dvojtečkový zápis nepraktický.

Jakýsi pokus o sci-fi povídku. Bohužel bez korekce. Nemám s to se k tomu dohnat. Omluvte, prosím, tedy strohost textu a cliché konec

Překlad díla Ángela Gonzálese. Báseň se mi neskutečně líbila, tak jsem se rozhodla pokusit se ji přiblížit i těm, co španělsky nerozumí. Jestli se to povedlo, posuďte sami. (Originálu se samozřejmě nevyrovnám, ale nějak se začínat musí.)

co zbývá nám/než se kát/či žít?

…není moc lidi, těch co druhým víru neberou, navíc jak říkáš, je to už nějakej pátek

Ty jsi neuvěřitelný prase. Seš prase je ti to jasný? No asi jo a proč vlastně? Vlítnout na nějakou bez gumy. Zbláznil ses?

Epitaf.

noční pobyt na nádraží v cizině

Někteří lidé vnášejí do tmy světlo.

Nečekaný zádrhel.

vzpomínám na Tebe babi (v anotaci nehledejte souvztažnosti)