nevyslovená

Pokus o zachycení mé aktuální, trochu depresivní, pesimistické nálady. Zajímalo by mě, zda tomu bude někdo rozumět...

_

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Tahle je pro Adama- vikingského bojovníka za přírodu ;)

Znovu upadám do depresí....

Inspirováno básní Evelíny. Moc děkuji.

:-( :-)

Taky býváte vrbou svým přátelům? Já častěji, než bych si přála, ale přes to jsem vlastně vděčná...nutí mě zastavit se, zamyslet...(ukázka z meilu kamarádce, z reakce na její povzdechy)

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Po mé předchozí vlně pesimismu to asi nebude znít až tak moc reálně, ale věřte - je t pravda :D

Tahle báseň by snad ani nemohla být dál od mého skutečného pocitu z jara.

Nemůžeš změnit toho, kdo sám o změnu nestojí...