![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


To je ze života. Vyvolalas ve mně vzpomínku na jeden pobyt party lidí na chalupě. Holky chtěly udělat něco z bramborového těsta, ale došla mouka. Těsto se lepilo, nedrželo pohromadě, tak to vzdaly a prohlásily, že k večeři bude jen pivo. Tak jsem je zastoupil. Místo mouky jsem použil cukr - ne, že by se to nelepilo, ale nějak jsem to rozhnětl, nadělal jsem placičky a osmažil. Vzniklé dílo jsem nazval Čufty z vysočiny, podával je s marmeládou a při dalším chodu, rumu, si společnost připila na mé kuchařské "umění".


Jak říkával dr. Plzák - od určitého věku opatrně, jen ve vyzkoušených pohodlných polohách ;o)


City se někdy těžko popisují. Tohle hezké zamyšlení je právě o tom.


Dobře popsané pocity smutku, ve kterém se člověk utápí. Je to něco jako, jak já tomu říkám, "podvečerní strašidýlka"...


Tragikomický popis současnosti. Na druhou stranu - obávám se, že jiná cesta ze současného marastu není.


Někdy je to s city jako s antibiotiky - když se příliš používají, přestávají účinkovat.


Jasně, to jsou ty Psavcovy životní postřehy. Trefné a ještě dobře rýmované. Strašně rád je čtu.