Dočkala jsi se, Lalej,
ja slepej byl jak malej
kot než-li prohlédne...
Bylo to zábavne
a Tys již, má milá,
snad pravdu tušila,
já, hlupák stará jsem
stal se obětí žen
i vlastní představy!
/Teď smích se dostaví!/
;o) ;o) ;o) ;o) ;o) ;o) ;o)

Klobouk dolu, derry, opravdu jsi mne dostala! ;o)
Ja trouba Ti to Tve do oči bijici vysvětleni vubec nevěřil! I ten žensky rod /dotkla/ jsem bral jen jako Milanovo přistoupeni na mou hru! No, přetaktizoval jsem to a přehližel viditelne stopy, protože jsem myslel, že jsou klamne! A když jsem si spočital, kolik je Milanovi /gabkinovi/ tak by nelhal! Nenapadlo by mne, že ženske v Ostravě jsou takovi vtipalci! Myslel jsem, že za ten pulrok, co jsem tam kdysi pobyval v dobe, kdy jsem byl rozpustile mlad, jsem je dokonale poznal. /Nektere byly fakt kocky a zadne slepice!/ O jak jsem se mylil! Jsou pry tři druhy mužu, co nerozumeji ženam: mladenečkove, zrali mužove a starci! (Tristan Bernard) Radeji neprozradim, kam se ted v duchu radim! :;oQ
No, naletel jsem jak ti Arabi z Al Kajdy na Newyorkska dvojčata! C'est la vie! ;-)

Ač ženu hrál jsem tu,
Tebe jsem nespletl,
Asi jsem hrobníku
"z lopaty utekl"! /;o((( /
A vtipálek derry
zcela mne dostala,
když koment pichlavý
mi tady napsala!
Nenapadlo by mne,
že bloudí archívy
a filmy"úderné"
zná dobře jako my!
A netrklo mne to, ani když jsi mi to podal "na lopatě"svým odhalením mé identity! A do slova do očí bijící slůvko "TEN" v následné odpovědi "derry" mne mne místo evidentního pochopení zmátlo ještě víc! Myslel jsem, že jenom
tak "mlžíš" jako já s tím psaním v ženském rodě! Dokonce i první koment Lalej, když jsem experimentoval s písmem/ ono to bylo moc malé a ona psala cosi o optiku a špatném zraku!/, jsem připsal Tobě a odpovídal jak massa Bob /ona to pak po úpravě smazala, já též a zvolil následně prostý ženský rod!/ Prostě jste mne vy dva dostali! ;o);o);o)
Neomlouvá mne ani to, že si u kompu občas sundavám druhé oči!;o(

Tys mne, derry, dostala,
přímo jsi mne zmátla,
měl jsem Tě za "gabkina"!
že tak koment "patlá"!
;o)

Tebe jsem , Ivčo, poznal hned,
jako bych znal Tě řadu let!
Komentu Tvého Shane si cení,
a podpis věru nutný není!
;o)

Ten textík byl vážně malej!
(Mea culpa-vina má!)
Spletl jsem se trochu, Lalej,
měl jsem Tě za gabkina!;o)

Má duše touhou zešílí
vždy, když Tvůj dotyk motýlí
těch křídel slunečních
vrátí mé tváři smích!

Sosáček vlahý od rosy,
o tykadélcích Tvých má sní,
já moc přál bych si býti práv
pít s Tebou nektar lučních šťáv,

a myslet něžně na Lásku...
Já poznal jsem Tě, žluťásku!
A jestli jsem se mýlil snad,
přiznám svůj omyl velmi rád!

Však ne, já poznávám Tvůj styl,
já motýlkem též kdysi byl
s křidélky v něžném blankytu!
A teď moc rád jsem, že jsi tu!

A jestli tu snad haraším
s motýlkem zcela neznámým,
snad aby s hanbou uletěl
světák motýl Emanuel...
;oQ

Nikdo nemůže nalákat nejistého nesmělého nechápavce na něhu nepoznané nádhery naší Nanynky nadané největší neskromností, nejhlubší a nejchlupatější nepřehlédnutelností na nejintimnějším nalezišti našich nesplnitelných nadějí!;q)

Rozhlížím se dokola,
oči jako 100dola,
po 100pách jdu vpřed,
pak se vracím z5,
100pa se mi tra→tila,
kde jsi [K(dí)O] rozmilá?
"Tlačil"po jsem únavu,
při100upil na Tvoji hru,
po 100pě nohy běží,
znaven klesám na 4,
vzdávám to, je boji!
Ani on už ne100jí!

Naděje krouží nad lesy,
Marcelka snad vzpomene si,
že ten svět kol ní skrývá Tebe,
cos jí chtěl přinést kousek nebe,
a celý život budeš snad
roli dona Quichota hrát,
pro lásku krásnou jako sen
než změníš se v pouhý prach jen...

Nádherná je píseň Tvoje,
ten nápěv jako bych znal,
hned vidím světlušek roje,
jen od "G" bych to snad hrál!

Když tanec lesních vil
se do vzpomínek skryl,
jezero je vyschlou louží,
nad ním smutek jak pták krouží,

z nitek jasu měsíčního
dál pohřební věnec vij,
smutno bez zpěvu vílího...
V srdci svém ten pocit skryj!

Možná, když si budeš přáti,
(srdce čisté budeš mít!)
vílí zpěv se sem zas vrátí,
zas budeš mít pro co žít!
;o)

Budík mi tu tiká tiše,
soustředím se na hádanku,
kdo to tu tak pěkně píše,
tipnu si: Jsi to ty, Janku?

Nemysli si, moje milá,
že i mne jsi pomýlila,
když pro změnu (to se cení!)
neblokuješ hodnocení!
Pokud přec se nemýlím,
kdo jsi, to už dobře vím!
(Možná však napodobil
kdosi mistrně Tvůj styl...)
;-(I)

A hvězdy verše píší
na nebe září bledou,
jako kočky se tváří
a probůh: snad i předou!

Ač chladné se být zdají
v nezměrných dálavách,
možná i srdce mají,
znají Lásku i Strach...

Truchlence písní mámí
o zítřcích bez mraků,
pějí na nápěv známí
ten příslib zázraků!

Že by paní Aliwien zabloudila zase na stránky veršotepců?;---D

Noční motýl roztáh' krovku
na znamení: Dej jí stovku!
Že s tím plný souhlas mám,
řekl jsem:To víš, že dám!
Přemýšlím, kdo může psáti
takhle něžné veršíky?
Čas na rozmyšlenou se krátí...
Nevím sám... Ivkajo, Ty?

Jen pro pana gabkina:
necítím se "dotčena",
vždyť jsem přec "úspěšná" byla,
že jsem Tě hned "odhalila!"
K problému se obrať čelem
a pochop: "jen klamu tělem!"
Tu formu jsem "zvolila",
bych se "neodhalila!"
Jen mne mrzí, můj Ty světe,
to "mi " navíc v třetí větě!
Že jsem se tak "přepsala"
a pranic "nepoznala!"
;--(

A on si pan gabkin ta padesátá léta pamatuje? Všimla jsem si jeho komentářů jinde, tak se domnívám, že je autorem i tohoto! Jinak mi to označení "agitační" se mne nikterak nedotýká, klidně bych to brala. Ten chléb, je-li hoden toho jména, si zaslouží, abychom upozornili nato, co to dá práce, než se k nám dostane! Bohužel to, co produkují některé pekárny, se ani chlebem zvát nedá!Ale ten, co mám, je dovežen z pekárny v malém městečku, opravdu chutná a vydrží! ;--D

To já jen tak experimentovala se značkami pro editaci! Nakonec se návrat k původní velikosti jevil jako nejlepší!;oD