Zamila: Máš ráda šeříky? No, já vlastně taky. Je to jediné rostlinstvo, které odolává těm třem hovádkům, běhajícím po psí části naší zahrady :-) Jsem moc rád, že se ti líbí.

Tak to já hrdina nejsem. Ořval jsem to pokaždý. A znovu ještě při křtinách :-)

Hezky jsem si nad tvými slovy popřemýšlel. Ono je asi základním předpokladem k střízlivému poznání druhých nutné poznat především sebe sama. A to není jednoduché. Myslím, že většina z nás si jen myslí, že se zná. Možná někde hluboko nejasně tuší, ale odmítá si spoustu z toho připustit. A málokdo pak umí pozorovat druhé optikou, která není ničím z toho zkreslená.
Zajímavé zamyšlení. Snad by mu víc slušel trochu vzdušnější kabátek :-)

Tak už jsem smazal asi pátej komentář, protože mi připadal hloupej... Nejjednodušší bude asi říct, že se mi fakt moc líbí. Mám rád, když se musí hledat. Inspiruje mě to :-)

Hezky jsem si po ránu zameditoval. Jo - a fakt tady vypukla epidemie příjemných hlasů. Moc hezky se to poslouchá, ale i jenom čte :-)

Immotyob: Co říct? Moc děkuju. Potěšilo :-)

Mlčeti Zlato: Immotyob: Díky, těší mě, že zaujala :-)

Tak hlavně příliš nezalévat. Nebo naopak hodně ředit. Ne, je to vážně super. Takhle mě nikdy nenapadlo uvažovat. A přesně proto sem lezu. Dík :-)

taron: Paní Hegerové nemůžu v žádném případě konkurovat :-) Ale moc děkuju za milý komentář. Málokterá básnička na mě vyskočí takhle už celá hotová :-)

Yana: To si musím hnedka poslechnout. Dík za tip i za návštěvu :-)

Nikytu: Přesně. V tomhle jsem se už poučil. Přišel jsem na to, že dělat si nějaké definitivní názory na lidi, o kterých nic nevím, je blbost. Kolikrát jsem se při tom probuzení musel dost stydět.
Díky za nakouknutí :-)

Amelie M.: To mě těší :-) Dík!

shane: No, netvrdil bych, že to umím - hraju na kdeco, ale na nic pořádně :-) Basu jsem si kdysi odnesl z hospody, když její majitel odjel pracovat do Ameriky a tak nějak ke mně přirostla. Máme ji dokonce na svatebním oznámení :-) Měl jsem dvě - Amálku a Rozárku. Tu první jsem pak v době, kdy byla žena na mateřské, musel prodat a dodneška mě to mrzí. Mimochodem - tu harmoniku mi věnovala sousedka. Když se mi při hraní s kapelou rozpadla už druhá, mi nabídla, že mi tuhle prodá. Jenže já měl jen málo peněz a to se jí nezdálo, někdo jí nabízel to, co by opravdu stála. Po nějaké době přišla s tím, že ji neprodala a že bude ráda, když z ní budu mít radost a budu na ni hrát. Nechtěla vůbec nic. Hrozně fajn ženská. Dobrý lidi ještě jsou :-)

Moc rád čtu věci, jako je tahle. Plná otazníků a vykřičníků. Super!

Nikytu: Děkuju, jsem rád, že se ti líbí :-)

Zamila: Díky, tak to mám fakt radost :-)

Orionka: Amelie M.: Jsem rád, že vás zaujaly. Jo, s tou druhou máte pravdu. Cítím to taky. Ale bylo mi ji líto vyhodit. To by těch sklíček bylo už trochu málo. Mají sice všechny tak trochu podobnou barvu, ale tohle mi přijde nejmodřejší :-)

shane: Nostalgická? Jak se to vezme. Celé to s tou hospodou je vlastně úvod k těm posledním dvěma řádkům. Totiž, že by se člověk měl vždycky vydejchat a zamyslet, než zbytečně vypění a stačí třeba někomu neuváženě ublížit, nebo nadělat spoustu škody. Učím se to už drahně let, ale moc mi to nejde. Většinou to pak vidím až zpětně.

Na ty hospůdky, o kterých píšeš, mám krásný vzpomínky. Strašně rádi chodíme s kamarády hrát. Je nám úplně jedno, kdo sedí kolem, člověka těší, že se to někomu líbí. Nejkrásnější bylo, když jsem takhle obrážel hospody v nějakých osmnácti s kontrabasem a dlouhými vlasy :-)

Po přečtení básně a komentářů mi to pěkně šrotuje v hlavě. Hezky jsi to rozproudila. Nevěra, jako prověrka vztahu, jak říká Taron? Já myslím, že tohle se nedá takhle zobecňovat. Co může jeden vztah posílit (což jsem ještě asi neviděl), může jiný zabít (což jsem už viděl mockrát)...

S tím Sládkem to je pravda. Taky to bylo to první, co mě napadlo. Krásnej hlas :-)