Děkuji.

Určitě nejsi jediná, kdo zná "mučení křídel". Ať už v kanclíku, nebo jinde. Dík.

Je to tak. Připomíná mi to závěr filmové adaptace Stalkera. Parta zcela odlišných lidí, procházejících smrtící zónou v cestě za zlatou koulí, údajně plnící všechna přání. Dostanou se až téměř k ní. Tam je ale jejich průvodce, zkušený "stalker", upozorňuje, že zlatá koule neplní žádné "ad hoc" vyslovené přání, ale jen ta skutečná, nehlubší, nejskrytější.
Včichni zůstávají sedět a nikdo nemá odvahu do místnosti s koulí vstoupit...
Dobré. Vítej a díky.

Tady si netroufnu na žádné analýzy. Vyvolává to pocity a silné. Díky za ně.

Ano. Obávám se, že vztahy s větším věkovým rozdílem mají často tento rozměr. Díky.

Souhlasím, a díky.

oslov radek: Dík.

Rozkmitalo mě to. Hezký.
Kmotrove, je to přece převážně volný verš. Nebyl bych tak přísný.

Hmm... Opravdu hřeje a mrazí zároveň.
Moc hezké.

Pocity, co známe všichni; pěkně vyjádřené.

Líbí se mi. Často zakopáváme o vlastní slova.
Díky.

Market30: Tak tohle musím okomentovat znovu.
Nepíšeš "jak něco dostávat, jak k tomu přijít, jak se k tomu dostat", ale "jestli si to zasloužíme".
Klobouk dolů, neuvěřitelná pokora.

Market30: Díky.
Jdu zkontrolovat hasičáky. Jestli mají dost náplně...

Touha a tápání. Ty nás všechny prohání. Moc hezké. Díky.

(Tentokrát to stíhám dřív, než jo_; abych mohl komentovat a nepsat jenom, že jo_ už všechno řekla a já nemám co dodat).

Díky všem.
Jiří, ale ten poměr není vždycky stejný.

Díky za komentáře. Dott, za A je správně. :o)

Slova co zraňují. Jak dobře to známe...
Pěkné.

Jako vždy. Nádhera. Díky moc.

LUKiO: Tak nevím. Vzhledem ktomu, že to přečetli jen 4 lidé a ty jediný to komentovals, asi nebude mít smysl uveřejňovat pokračování.
:o(

Díky za komentáře.