Pěkné verše a vyznání. Doplním neuměle...
Možná nad mým přáním Ježíšek užasne,
přesto věřím že mé pohnutky budou mu jasné.
Bez zlatého prstenu obejdu se ráda.
Přednost dávám tomu, co si tělo žádá.

Zajímalo by mne co mají svléknuté užovky následně za lubem.

Velmi zajímavé...

Pěkné noční zamyšlení...

Krásné políbení jarem.

Na rozdíl od té muziky, verše se mi velmi líbí. Smutně krásné.

Krásné verše, harmonie, hloubka. Věřím každému slovu.

Nádherný řád. Díky...

slavek: Nedopustil jsi se překlepu? Nechtěl jsi napsat - co a s kým bychom počali?

bazi: V tom je právě ten vtip. Stonožky nemají mozek, jen žebříčkovou soustavu. Krev nemá kam natéci a proto si mohou dovolit celý život chodit po rukou a nám lidem se jen vysmívají pro naši nedokonalost. Proto také vzdušníkovci nepoužívají hovorové spojení "už mi to leze na mozek" anóbrž používají výraz "už mi to leze na žebříček."

Psavec: bazi: Dovoluji si námitku. Dle posledních výzkumů vědci (jak jinak než američtí) došli k závažnému objevu. Stonožky ve skutečnosti vlastní 100 rukou, nikoli nohou. A chodí tedy výhradně po rukou. O přejmenování živočicha, vzhledem k administrativním nákladům s tím spojeným, se neuvažuje. V tomto případě ovšem odborný termín "manikúra" je zcela na místě.

Hloupému napověz nebo trkni. Líbí...

Nádhera. Pro vnuky? Nebo (ne)dospělé děti?

Něha, hloubka a poetika. Krása.

A je uklizeno...

Nikdy nezklameš. Díky.. a k tomu dodávám: můj děda říkával že z ryb má nejraději utopený prase. A že nejzdravější bílé maso je ovar. Chudák na to doplatil, dožil se ve zdraví pouhých 97mi let... A to pil jen 3litry červeného denně!!!

Díky vílo. Je štěstím Tě potkat...

Z nitra: Necítím v tom bolest nebo utrpení. Jen prostý pocit vědomí svého dechu a své existence. Příjemný pocit...asi jsem optimista..

Líbí se mi. Ta báseň, ne ty pocity nespavosti jež jsou tak důvěrné. Jen najít míru smíru ve víru.

Tajuplná, snivá, pěkná.