Psavec: Kdo má tu neblahou zkušenost, ten se přidá. Díky...

Bravo, umění improvizace!

Kuchtím

Zvu sám sebe
k tabuli,
kuchtím čile
vejce na cibuli.

Na pánev pět vajec,
cibule půl,
pak přidám na konec
pepř a sůl.

To aby ta večeře
dostala grády.
Což chuťové buňky
mají rády.

K vejci též přeci
nutný kus chleba,
rovněž vína dvě deci
hrdlu třeba.

Ještě velký rum,
po vší té dobrotě.
Pak pozhasínám dům
a hajdy na kutě!

Vtipná, líbí...
K tématu...

Sex se ruší

Stát se může
že po pěší túře
dýchá se hůře.

Zvýšená frekvence,
známek demence,
snížené potence.

Úd již tuší
že po túře pěší
sex se ruší.

Nechť je to co je to, hlavně že život má spád..

Jo, líbí...

Psavec: Inu, alespoň to.. Díky..

slavek: Může se stát? Díky

slavek: Díky..

Psavec: Ano, některé vydařené bubliny budiž pochváleny.

vanovaso: Díky

vanovaso: Psavec: Díky

Smuténka ale líbí..

Ono jak kdy, že? Zaujala..

Zaujala.

Psavec: Díky...

bazi: modromodra: slavek: Díky. I za Přemka..

Láska je láska - když chodí kluci s klukama a holky s holkama! Tolik Lucka.... Já bych to filozoficky neřešil, stejně na to univerzální odpověď a řešení neexistuje. Hlavně když se máme rádi. No ne?

Inu ano. Když odpovídá stav konta, ani bříško nevadí... Skvělé, máš samozřejmě odkoukaný život. Tvůj humor mám rád! Díky...

Já taky raději bourbon než skotskou nebo irskou. Ale tuzemák je úplně nej... a je jedno jestli je u toho ta nebo ona?

Lasak: bazi: O čem to diskutujete? Jsme generace která válku nezažila. Náhodou, úplnou náhodou.. Od dětství jsme s ní (můj ročník) ovšem, tak nějak mimoděk, počítali. S tou nejhorší možnou světovou válkou, v tom jsme vyrůstali. A já jsem například vděčný osudu za to, že jsem v roce 1980, v podstatě navzdory očekávání, na poslední chvíli, nemusel vyjet do Polska střílet na takzvaný polský reakcionáře. Dnes si nikdo nedokáže představit že tehdy neexistovaly informace, žádný internet. Bez jakýchkoli informací, na Polské hranici, 5 dnů ve válečném stavu, čekali na rozkaz k invazi do Polska. O tom dnes málokdo něco ví. Podstatná věc je - kdyby tehdy došlo k vojenské invazi (tak zvané), jak bych se s tím, já osobně například, do konce svého života srovnával? Co je ve srovnání s tím nějaký Covid 19? A co teprve ve srovnání se skutečnou světovou válkou? Pracuji nepřetržitě 34 let v zahraničí a stále znovu a znovu jsem konfrontován se zážitky a prožitky lidí - kolegů v práci - kteří zažili a přežili válku na Balkáně. Myslím že je na čase si uvědomit že všechno co zažíváme nyní sice není příjemné, ale se skutečnými problémy a zvěrstvy které zažily a prožily generace našich otců a dědů (ne z učebnic ale z vyprávění lidí kteří prožili) je to vše nesrovnatelné. Omlouvám se, možná můj komentář působí nepřiměřeně, reaguji jen na podkladě svých osobních zážitků a zkušeností...