Krásná, tesknosmutná slova. Věřím, že tenhle pocit nepotrvá moc dlouho...

Zamila: Víš, nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsou mé básničky originální. Vlastně mě to vůbec netrápí, protože ke mně vždycky přicházejí samy jako vyústění nějakého momentu v mém životě. V tom pro mě spočívá jejich smysl. Takže, jak jednou psala Ailin, jsou to takoví mí přátelé. Nehodlám je urážet tím, že jim budu něco vnucovat, nebo je někam tlačit. Na to si jich příliš vážím :-) Děkuju moc za tvůj komentář :-)

Moc hezká. Méně slov znamená více prostoru pro představy. A to je přesně to, co mám rád. Líbí se mi. Tím italským názvoslovím mě začínáš inspirovat :-)

Mám rád tvoje lehkonohé básně. Tohle se nedá naučit, ani zamaskovat znalostí všemožných pouček a teorií. Tu grácii člověk buď v sobě má, nebo nemá. Jaký balzám po četbě básní, které si pro sebe nazývám "snaživé" :-)

Myslím, že by bylo neupřímné k té básni nic nenapsat, takže se k ní vracím. Mám z ní rozporuplný pocit. Moc se mi líbí jazyk a celková nálada dílka. Opravdu umíš vyvolávat představy.
Co se mi ale nelíbí je forma. Přijde mi taková nějak překombinovaná. Špatně se mi to čte. Rytmicky mi to vůbec nesedí. Jakmile chytím nějakou melodii, přijde ten nešťastný pátý verš, který ji úplně zahubí. A to je mi líto. Myslím, že takhle jemná poezie by neměla tímto způsobem čtenáře znervózňovat. Že bychom neměli být otroky zvolené formy. Že méně je někdy opravdu více.

ŽblaBuňka: Yasmin: Timothy A. Postovit: taron: slnečnica: Orionka: Amelie M.: Děkuju všem za zastavení a omlouvám se, že až takhle pozdě. Od čtvrtka jsem pádloval v Rakousku. Ne, ty básně opravdu neměly znít depresivně. Možná se do nich tak trochu promítlo to, co teď prožíváme s rodinou jednoho kamaráda, ale jestli je to o odcházení, tak o tom hezkém, smířeném a důstojném. K jakýmkoli depresím nějak nemám sklony :-) Díky moc za váš čas :-)

puero: Safra, tak to jsem to asi trochu přehnal. Nemělo to vyznít takhle depresivně. Každopádně díky za zastavení. Vážím si toho.

Amadeo´´: Děkuju za tvá milá slova. Je to opravdu tak, jak říkáš.

Moc se mi to líbí. Krásně se mi četla. Jenom... já prostě věřím v naději :-)

Ailin: Myslel jsem si, že to jsou Alpy. Moje srdcovka je Sanna v Tyrolsku. Letos ji uvidím asi naposled, protože na ní mají stavět přehradu a elektrárnu a tím ji úplně zničí...

Ta je opravdu krásná... Moc příjemný zážitek :-)
Mimochodem - ten obrázek není z Čech, že ne?

Teda, taková krása a já bych ji málem přehlídl! Je krásná. Čistá, jemná, nenásilná a půvabná. Děkuju, že jsem mohl číst :-)

Yasmin: Moc děkuju za tvoji návštěvu :-)

grainne: Děkuju, s tou Vysočinou jsi to trefila. Žiju tady :-)

vanovaso: Děkuju za zamyšlení. Když to zjednoduším - těmi "sebebeláskami" myslím hlavně to, co nás dělá malými. Sobectví, ješitnost atd. atd. Na tom nevidím pozitivního nic. Sám v sobě proti sobectví bojuju skoro celý život. Aspoň od chvíle, kdy jsem ho v sobě objevil :-)

taron: ŽblaBuňka: Děkuju za návštěvu :-) Musím se přiznat, že už jsem nad tím klavírem přemýšlel. Ale musel bych to ještě nějak otesat a nevím z kterého konce začít :-)

Timothy A. Postovit: Moc děkuju, vážím si toho :-)

Jiří Turner: Děkuji :-) No jo, snílci... Tohle byla taky jedna z verzí, jenom, když jsem si tu část rozdělil na dvě pomyslné sloky, nemohl jsem se nějak přenést přes to, že by nezačínaly stejně dlouhým veršem. Ale když si to teď čtu, dochází mi, že je to stejně tak kostrbaté, že už je to asi jedno. Jdu to tam dopsat. To písmenko navíc je už vážně to nejmenší :-)

Ignácius J. Reilly: korálek: poll: Lenča: koiška: Vážně nevím, jak poděkovat... Jsem moc rád, že se líbí :-)

Amelie M.: Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Přijde mi, že by musela být trochu míň rytmicky rozevlátá :-) Díky za podnět, budu o tom přemýšlet :-)