![]() |
komentáře uživatele :
A to jsem myslela, že aspoň tady jsou rozumní a uvědomělí lidé...
Dee... je mi o 3 roky méně než Tobě...a za 3 roky chci totéž. Líbí se.
Dee... je mi o 3 roky méně než Tobě...a za 3 roky chci totéž. Líbí se.
loner: Samozřejmě je to láska, velká..ale ještě větší bolest a tu si s láskou nechci spojovat...
loner: Věřím... ale tohle je poprvé, mám právo trochu vyšilovat, ne?:-)
Yana: taron: Děkuju...
Sama si říkám, jestli ještě vůbec umím psát i jiné než bolavé.
Sama si říkám, jestli ještě vůbec umím psát i jiné než bolavé.
puero: Vím, že bolest je nevyhnutelná, protože všechno jednou končí...Ale to, jak to bylo krásné, jsem si uvědomovala, i když to ještě trvalo...teď mají ty vzpomínky pěkně hořkou pachuť.
Ano...
přesně takhle.
V mé současné situaci bolí, ale nádherně...Mistrovské dílo.
přesně takhle.
V mé současné situaci bolí, ale nádherně...Mistrovské dílo.
ARA: Neumím ho tam dát, je to teprve chvíle...nezvládám to, není to totiž minulost. Protože jí žiju, je teď i mou přítomností..spraví to asi jen ten pověstný čas.
Děkuji...
to ta bolest, vymáčkne ze mě co nejvíc a nechá mě bezmocnou ležet na zemi..
to ta bolest, vymáčkne ze mě co nejvíc a nechá mě bezmocnou ležet na zemi..
Poeticky milá, moc, sice mi nesedí rytmus, respektive ho tam nespatřuji, ale obraty se mi moc líbí a docela mi připomíná má starší díla (tady nezveřejněná..)
Jenom něco, co mi problesklo hlavou a mít ještě vhodnější kategorii, zařadím to tam..je opravdu mini :)
Jakkoli sentimentálně to vyzní..psala to za mě ta láska, co cítím..snad proto...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


