Zajímavý zápis. Docela by mě zajímalo, co zapsal náš obecní kronikář k Havlově úmrtí. Četl jsem zápis z doby, kdy zemřel TGM, přišlo mi, že jeho smrt se dotýkala lidí mnohem více. Náš národ asi nemá něco, jako hrdiny. Hrdinové neexistují. Ani Havel jím nebyl. A nebo byl, ale my si to plně uvědomíme až za třicet let? Ty píšeš kroniku? To je moc zajímavá věc. Vlastně ani nevím, co se píše dneska do obecních kronik.

taron: Takže pravá láska má být nespravedlivá?

Průtrž citů? Spíš uzlíčky nervů.

Úf ta je záhadná. A ten konec je takový Vogónzní :-), nicméně jsi minimálně dosáhl toho, že si ji čtu už po osmé a pořád váhám nad významem.

Ano, teď už je to docela reprezentativní dílo. Dík za opravy.

Á pupen přišel, viděl a zvítězil, hm? COž zkusit zbavit svou poezii rýmů? Na téhle věci se zdá, že by to i šlo a třeba by ti to i svědčilo. Třeba vyhrát černobílou tužku v tombole bytí je myslím si skvělý básnický obrat. Jo a varuju: nepoužívat přechodníky. Za žádnou cenu nikdo už nikdy nepoužívejte přechodníky. Neumíte to. To ležíc je hrůza. Ovšem stranou všeho vidím pokrok v básníkově obrazovitosti. Řekl bych, Kakuzu, že začínáš nacházet poněkud neortodoxní pohledy na svět kolem.

Líbí se mi, že jako vlastenecká báseň je nenásilná a nikomu nevnucuje nějakou pseudopravdu.

Krásné. Hlavně ta část se rtutí a konec je taky dost vhodně sepsaný. A přitom to působí tak hutně a těžce.

Aby se neřeklo, že jsem další věc přeskočil bez komentování, tak se musím zmínit, že rád vidím, když spolu básníci spolupracují na tvorbě společných věcí. Vždycky je v tom víc. Výsledek někdy bývá kočkopsem, ale autorská individualita se rozplyne mezi řádky a vzejde z toho nová bytost. Homunkulus artis.

Ó. 20 slov. Umělec se ukázal. Vybral z milionového tezauru českého jazyka pouhých dvacet slov (počítám všechno co jde hláskovat) a vyrobil křehkou báseň plnou poetického jemnocitu. Úúú. Moc líbí.

Jak důležitě nás život smí zlákat? Tedy s touhle větou si lámu hlavu. Už ji mám úplně zlomenou. Jsem zmaten. Jinak tedy podařené. Rád vidím, že nejsem sám, kdo by se rád rozběhnul zasněženou pláni někde v horách....prostě jen tak, aby tam byly stopy. Tedy úplně zbytečně. Hm. Ale ten konec.... ten nechápu.

Hm. Hm. A ještě jedno Hm. Docela mi to sedlo do nálady. Úplně vidím Schikanedrovy zimní motivy. Byl jsem na výstavě jeho obrazů, když to teď....dokonce snad letos... bylo v jízdárně Valdštejnského paláce v Praze...jo letos, určitě. Byly tam obrazy co mě dostaly svou náladou. Zapadající slunce v mlze, chumelenice v pražské uličce...dokonce tam stál u lampy fiakr a možná tam byl i ten žebrák. Popsala jsi to hezky.

Kdyby to končilo tím ,,je mi to jedno,, byla by v tom až překvapivá hloubka - spočívala by v pravdě všech věcí, kterým my lidé přikládáme vlastnosti spojené s vědomím. Ale jim je to úplně jedno.

Tebe už ta Praha tak pohltila, přitom jsi původem od Ostravy, tady se přece to slovo vůbec nevyskytuje. Tady je prostě plevel.

Na úrovni. Povedla se opravdu. Přemýšlel jsem nad jednou věcí: jestli poučená díla potřebují i poučeného čtenáře. Jestli se zkrátka projevuje obdiv u díla v souvislosti s rozhledem konzumenta. Napřed jsem si myslel, že jo, někdo povídal, že má rád jen rýmované básničky, protože těm nerýmovaným nerozumí a tak se mu ani nelíbí. Ale myslím, že člověk nemusí věcem rozumět, aby se mu líbily. Nebo snad musí? Líbila by se tvá báseň i někomu, kdo nerýmovaným básním nerozumí?

Možná Otazníkovi vadilo, že samo to slovo pýr je takové dost nefrekventované, ba až podezřelé. Hezká básnička.

Jak dorazí Gabkin, neváhám. Už jen proto zjistit, jestli přijde s něčím novým.

taky bych si zapiknikoval, někde na kopci v trávě, jé

zasloužily by si sádrový odlitek

Ukaž prsa!