Povedené. Velmi. Jen je tam nějak moc mě u toho doktora. Líbí se mi, že je ta básnička taková nevtíravá.

Ó ty chlípný chlípníku. Jahody mražený na tebe.

Ano výrazně lepší. V porovnání s Veličenstvem je jak z jiného světa.

Stačí si počkat den. Dneska jsem tajný.

Jsou tady, stačí si je přečíst.

Epes strádes se k tomu neblíží ani co do astronimických jednotek. Takhle rýmuje prvňáček na základní škole. Ten příběh je nezajímavý a popsaný divně. Navíc je to šíleně dlouhé a nezáživné.

Je to ufňukané a umrtvené. Člověk to čte a chce, aby už byl na konci, protože čte stav, který si nezasluhuje žádné politování nebo soucit.

Upít se k smrti! Ožrat se a lehnout si pod most, nohy hezky do zamrzající Vltavy. Brrr

Začátek mě chytil a odtáhl až ke konci. Je to psané perem starodávným, leč přec silnou přítomnost z toho cítit jde. Líbí.

No....... jo. Jo. Člověk to pochopí na poprvé, takže jo. Palec hore.

Iluze-difuze považuju za nechutně podprůměrný amatérismus. Celé to kazí.

Ne, není to novodobý svět. Je to slabost. Ztráta odvahy čemukoliv čelit. Satisfakce zaobalená do vzteku. A i přesto se mi to nelíbí. A máš tam chybu v tEch zbytečných kecech.

Vskutku sofistikovaný pohled na to co se odehrává uvnitř.

Ó bravó. Teda je to sice literární poddruh miniatura - co to je, že? Ale vytáhl jsi na světlo pár slov, na které už čeština zapomíná. Třeba xylofon. A ta spojitost se žebry je trefná.

Ty rýmy nádherně pasují a rytmicky se to nádherně houpá. Tohle beztak zhudebníš, ne? Líbí se mi ta báseň po formální stránce víc než po té obsahové, i když i ten příběh má charisma. Co je to cích?

Bacha na kdeD jsi bože. jinak super!

Leslie je skvělá pozorovatelka. Vidí detaily.

Já bych to poslední slovo nedával na poslední řádek. Hezky to plyne a ten konec to jakoby odsekává. Umilovat k smrti - bez toho zvratného SE (hrozné slovo to zvratné. Co to je jako má znamenat zvratné?) - tedy bez něj to je takové násilnické. Tobě je zima, ale raději někoho umiluješ k smrti, tím se zahřeješ a toho dotyčného zlikviduješ. Ovšem jinak je to silně cítit takovým živým dojmem, jako by to psala čarodějka. Jo, všude tam, co píšeš o milování je z toho cítit taková touha bosorky.

Kráááásná úvaha. Kde sakra všichni jsou? Jako Startrekovský fanda oceňuju takovou pěknou úvahu. Hezká. Drakeovu rovnici znám. Ten Fermiho výrok jsem objevil poprvé až tady.
Docela nedávno jsem četl, že vědci objevili nejstarší známou hvězdu. Prosím, hledali ji všude možně. Ale oni ji objevili v naší galaxii prosím! Nehledě na to, že vypočítali, že je zhruba tak stará jak vesmír sám. Napadlo mě, že buď je to kachna a hloupost, nebo je to vědecká chyba, nebo je to pravda a ta hvězda je skutečně jednou z prvních. Pak je to buď vesmírná tulačka, co je právě u nás a s naší galaxií nesouvisí, nebo! A to je nejzajímavější, do naší galaxie patřila odjakživa. Protože pak je naše galaxie jednou z nejstarších ve vesmíru. (Ovšem pak by tu podobně starých hvězd muselo být logicky více, nebo aspoň černých děr (když už hvězdy nežijí donekonečna). Přišlo by mi i logické, že se nám zdá, že se od sebe galaxie vzdalují (samozřejmě, dyk se vzdalují od nás - až na tu v Andromedě, tak to nějak nepochopila, nebo je pomalá). Jen si představ tu možnost: vesmír je mladý, naše galaxie je nejstarší ze všech, vesmír vznikl tady u nás a my jsme první civilizace, která se dostala do vesmíru! Nejsme Zoo a nikde jinde nejsou na takové úrovni jako jsme my. Měli bychom tu čest zavádět pravidla, objevovat neobjevené. Všechen další život by přišel až po nás a byli bychom to my, kdo by jednoho dne zachraňoval vesmír před rozpadem! Krásná utopie ne?