Tenká hranice

Oco jde
O život plný změn.
Rozpolcenosti a scelení.
Tep srdce jak odpočitavaní hodin.
Vnimaní se s myšlenkami
střidá jak fygury na šachovnici.
Ta hra začina znova a znova
Však pokaždé jinak

Lokin: uhm

LadyLoba: jj technicky jsou to dvě věci, ale ráno mi to přišlo, tak jsem napsal rovnou obě. K čemu docházím, mysl si v podstatě dělá co chce ale je na nás, zda ji posloucháme nebo se věnujeme cítění. Ten citát bych si dovolil pozměnit. Přemýšlím o věcech, abych nemusel cítit nebo vnímat. Máme na výběr zda jsme v hlavě nebo v těle. Z hlavy přichází fantazie naší mysli, z cítění může, pokud se tomu budeme věnovat reálný vhled, ale to asi nemusím zmiňovat :). Jen snad že mysl nás dokáže dokonale otupit, má ráda plnou pozornost. Nicméně západní svět je na ní založen…

človiček: nakonec je tam vlastně vděk, možnost vyléčit si nějaké dávné trauma tím že se někomu povede jej trefit. Bolestivé ale pokud se zadaří, je možné se pomalu léčit :)

Defragmentace, kaleidoskop...ale hlavně ten úžas nad změnami Nás samých, že se ani nehodí zlobit se na toho , kdo to v Nás dokázal nastartovat byť způsobem nepříjemným.

hm - jasně, že báseň je spíše o něčem jiném to puzzle bude ještě x krát jinak nejspíš

ale můj trigger je vědomí versus myšlení -- pokud vím, myšlení umí být jak neposlušná opice, a kdo si je toho vědom, může trénovat umění zkrotit svou mysl ... a taky pokud vím, víme mnohem mnohem víc, než si myslíme, nebo umíme vymyslet ... a je pecka cittát od Garyho Douglase "Přemýšlíš o věcech, abys nemusel vědět." ...