ukrytá v máku: koiška: Darmošlap1960: Karpatský: Psavec:
Vysočina je jako vždy pozadu. Takže kvetoucí stromy mají u nás svůj čas.
A ano, jakýkoli kdekoli daný polibek je kouzlo:)

Řečnická otázka zůstává nezodpovězena:))

Díky za možnost mít se kam vracet. Některé texty si pamatuji ještě z Písmáka...svatební ráno vede...většina z nich mě uvádí v úžas. Zdravím;)

Dandy: Na zahradě nám kvete pouze švestka, takže také slušně posloužila:))

zaseja: Sasanka: Psavec: koiška: Děkuji vám za krásné komenty a prvomájově zdravím

souzním se snakeovým komentářem. Obdivuji Tvou všímavost. Celá série je velmi podařená. Vadnoucí tulipán mě ale přímo fascinuje.

Děkuji za možnost ke znovučtení a místu, kam se vracet za kvalitou.

Jitrocel: Budu samozrejmě moc ráda. Civilní jméno: Jitka Fialová . Po případném zveřejnění bych poprosila o link na tu FB stránku. Nebo nevím, jak se zde spojit. Chybí mi tu možnost soukromých zpráv.

Člověk se rád vyhřívá na sluníčku... jako ta kočka:)

Tmavá linka je tak kouzelná. Je v ní celý příběh. I nedořečenost u včely mě hodně zaujala. Tím, že se promluva může vztahovat k ní I k sobě samému.

Jitrocel: Kde by to prosím bylo. A na jaké FB stránce? Zájem samozřejmě těší:)

Ziny: Psavec: koiška: Karpatský: Gora: Darmošlap1960: Dandy:
Děkuji všem za čtení i komentáře. Už aby se jaro trošku umoudřilo. Ale je pravda, že jak kvetou trnky, často se ještě vrací zima. Prostě aprilove počasí:)

Parádní řada. Vidím u Tebe vesmírný posun a mám z toho upřímnou radost.

Už to trefně řekl darmošlap ...I za mě...ráda jsem se ponořila do příjemných okamžiků.

Parádní místopisné souhry...vyplatí se znovu číst...,:)

Někdy stačí i krůček ... a zde je skvěle našlápnuto...

Jedinečné vidění. Pro sebe upřednostňuji kosa.

Ráda jsem si poslechla.

Někdy to prostě musí ven...

Pěkná zvukomalba, zbožňuji takové verše i haiku. Někdy se to tak přirozeně vyvine. Anebo tomu zkušený autor pomůže.

Lednové slunce mi přijde trochu bezradné. Navíc už jsi napsala o ledové tříště, tudíž je jasné časové zařazení.
Představují ji, že se slunce odráží mezi střepy ledu. Představují si ho spíše jako "mozaiku slunce" ... ale třeba na to jdu špatně.

Všechna jsou moc prima. Dynamické zahánění holubů je skvělé, u Josefky jihnu. Když jsem byla malá, byla jsem posedlá skříňkou s botami. Projít se ve všech po pokoji, byl pro mě skoro rituál:)