Ikdyž bolí, trhá a níčí, stejně se k ní všichni vracíme. Tak jako se vracíme k hořké kávě, trpkým olivám, či jiným chutím, které vlastně “bodají” naše chuťové buňky, vracíme se k lásce aby nás stále zraňovala, protože i přes to všechno nám dává pocit zaplnění té prázdnoty v našich duších. A ať bolí sebevíc opět přijde a my ji uvítáme s otevřenou náručí.