Obě krásné.
Ze druhé čiší zimní pohoda.
První mi připomíná zážitek ze školy, kdy spolužák udělal sněhovou kouli a dal si jí ráno v šatně do kapsy u bundy...

Moc hezký. Hraješ a mojí strunu...

Moc hezké. Už i ten název...

Moc hezké a u mnohých z nás aktuální...

Lenča: Díky moc.

Sasanka: Díky. Pravda.

Gora: Díky. Lyriku jsem nikdy nezkoušel. Nevím, zda bych to zvládnul...

zaseja: Díky. Tak to jsi měl interesantní práci...

Dandy: Díky. Jednou jsem letěl střemhlav ze štaflí - tři pláty a 11 šroubů v ruce...

gajda: Díky. Já v tom párkrát byl, dokonce jednou za kniplem...

Super! Je to spíš na dvě flašky...

Gora: Díky moc.

Psavec: Díky. Jo, asi by měli vzít vzorek do laborky... :)

Miňko: Díky. Řekl bych, že "Medvědi nevědí..." - je špatně. Oni moc dobře vědí...

Lenča: Díky. Takový úkaz nutí k zamyšlení, ale i k soustředění, aby se člověk stačil vyhnout...

Dandy: Dáky. Jo, strunovka by to rozpohybovala na všechny strany...

Sasanka: Díky za nákuk. Je to spíš o hovně. Medvídek - jestli tedy byl on - odložil a zdrhnul...

Skvělá prča... Shodou okolností a náhod jsme dneska oba zveřejnili medvědovité rýmovačky...

Hezký. Zajímavý je, že nostalgie funguje v každém věku. A já s pěti křížky si říkám, proč jsem (občas) řešil svůj věk v minulém století...
Jo a originální název...

Krásně popsáno prožití přítomného okamžiku... A skvělý název.