kekebreke:
Děkuju za kritiku, zamyslím se, i když mne poněkud zmátla...náhodou tě zahlédla na literu. A tak nakoukla. Měla tichou radost z posledního řádku tvé první básně.
A tak vítej... :)

Orionka: Máš pravdu. Ale tak jsem to v té chvíli cítila. Štve mě, když jdu po lese a vidím podřezané jedle. Nestačí jedna, byly tam tři. Než si někdo vybere. Zloděj. A tak píšu, jestli si takový člověk uvědomuje, co dýchá a koho. Kolik může být v jednom stromu životů. Asi jsem svým způsobem trhlá. Ale už je mi to dávno jedno. Děkuju. :)

DDD:
Ten konec je více méně pro kamaráda, sem tam si napíšeme a mi naběhla jeho báseň, kde byla skleněnka... :)

Homér:
to jo...vzpomínek... :)

Z vánoc už je dávno reklamní kýč se sobími parohy.
Ale někde pořád chodí Ježíšek...

Lasaku, až potkáš tu pravou, tak se tomu, cos napsal, budeš upřímně smát..tak jako já teď.

Hezká tradice, u nás zase vede linecké s domácím rybízovým džemem. Dávám do těsta šťávu z citronu, je křehké a navinulé. Taky mám recepty po babičce... :)

Neurol zní vesele, líbí se mi hned ten první řádek, a díky za přednes...není až tak špatný...

Když byly povodně, tak přežily nejstarší mostky z kamenů. Možná přežije i tenhle a tma změní barvu...
Pro mě nejvíc ta první... :)

Dobrý námět, ještě bych si s tím pohrála...

sebou
(taky jedny fotila, ve tmě...)

...a marný šípy Amorků... :)

DDD: Hanulka: Leslie: Dickens:

Tahle je slovo od slova pravdivá. Vždycky každému říkám, city uchovat v nejvyšším utajení. Děkuju Vám za přečtení, moc. Mám ji ráda.

DDD: Však mi ty Tvoje taky. Moc. :)

Hanulka: Usmívám se tu, mám radost. A kdo by ji neměl. Děkuju. :)

oslov radek:
Děkuju. :)

...pak utopí se... náhody jsou někdy jako stěžeň, třeba koruna stromu s planetkou jmelí... :)

Ta fotka se mi líbí, moc. Není snadné napsat dobré haiku. I tvář je součást přírody... :)

DDD:
Já když si něco upřímně přála, tak se stalo. Někdy se dějou zvláštní věci. :)

DDD:
Po pravdě, mám pocit, že čím déle píšu, tím míň.
Někdy nevím a pak jenom fotím. V tichu.