 |
 24.10.2017
48, žena |
komentáře uživatele :
16.12.2017 - 21:13
10(6.)Laudon: Já že jakou těžkou filozofickou otázku jsi položil :) :) :) ... no, jako "lehkému disgrafikovi" se mi písmenka občas přehazují, tak dík za upozornění. :)
15.12.2017 - 20:0912(1.)No, piligrime, tohle je mrazivě krásný! A ta melodie ... až srdce bolí.
13.12.2017 - 21:5916(7.)Dobrý! Mluví ke mně. Že umřeme je tutovka, je dobrý vsadit na tuhle kartu.
11.12.2017 - 08:189(5.)pilgrim: Jojo, projekt "lidství" je tou nejnáročnější výzvou, ale i tou nejpřitažlivější. :)
10.12.2017 - 08:549(2.)No, piligrime, kladeš si náročné cíle :) ... ale ne, báseň krásně pohladila a přece - i jen to snění je také fajn. :) Přeji příjemnou neděli!
09.12.2017 - 16:085(2.)Mlčeti Zlato: Děkuji za komentář. :) ... Možná to je paradox lásky - zůstat plně sám sebou a zároveň se plně odevzdat druhému. ... Možná existuje něco jako doplnění a ne zaplnění. :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
