|
Když skála promluví...
|
V mrazivém skalním objetí
tam někde v koutku němá poezie
dýchá a srdce její stále ještě bije
v tom tichém chladném prokletí
Je jako pták co přeletí
co touhy do stěn křídlem vryje
stržena vírem divné letargie
jíž pád vystřídá vzápětí
Zas běží dlouhá staletí
jak slepý muž ji míjí historie
a jako Pilát ruce sobě myje
když osud její pečetí...
tam někde v koutku němá poezie
dýchá a srdce její stále ještě bije
v tom tichém chladném prokletí
Je jako pták co přeletí
co touhy do stěn křídlem vryje
stržena vírem divné letargie
jíž pád vystřídá vzápětí
Zas běží dlouhá staletí
jak slepý muž ji míjí historie
a jako Pilát ruce sobě myje
když osud její pečetí...
23.12.2017 13:30
vanovaso: Děkuju moc vanovaso, to mne vážně těší a věz, že vždy budeš vítána :)) Děkuju !
22.12.2017 07:36
Souhlasím s předchozími komentáři , moc často jsem sem poslední dobu nechodila ale teď vidím, že to byla chyba...
16.12.2017 13:27
No ty mi (a vlastně i sobě) dáváš Am. Ještěže nevidíš jak se červenám, ale s tím že bys jednou chtěla něco podobnýho napsat, souhlasit nemohu, už jsi napsala, jen si to v tom chvatu (a pokoře ?) nejspíš přehlídla. Měj i ty prima víkend! Děkuju !!!
16.12.2017 13:22
mahdal: Díky za zastavení i koment, jj. přichází, tak jako loni, letos a snad i příští rok. Měj i ty bezva víkend !
16.12.2017 13:20
Díky nic moc (příšernej nick ;) pořád ze šuplíku, tahle je z loňský zimy, přátelé nás vzali na Židovu Strouhu u Tábora a já tím údolím byl tak uchvácenej, že se ty první veršíky začaly líhnout v hlavě ještě venku :)) Měj(te) prima víkend ! Děkuju :)
15.12.2017 23:03
krásné obraty.. velmi působivá báseň, v souladu s fotografií (za mne) téměř dokonalá.. jj, něco takového bych aspoň jednou chtěla dokázat napsat.. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.