![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


moc fajn, jasné obrazy, malinko mě ruší ta zdrobnělinka (měkká by stačilo? měkká jsou ústa a peřiny, měkoučký je polštářek, plyšák, něco chlupatého a růžového, ale taky to může být jen má asociace)


no moc mě neoslovila, připadá mi že v první sloce zaškobrtne rytmus a celkove moc nechápu větnou strukturu... ještě se zamyslím


kvaj: Gora: i tak vam to zjevně nebrání komentovat :D casem mozna pridam preklad do deniku


zni to spis jako slam, psano pro mikrofon a ne papír. i tak se mi celkem líbí, ale dover lepší


basen ke me promlouva, stari muze ve me vzdycky vzbuzuji prekvapive mnoho pocitu. rada bych si myslela ze to s nimi neni tak beznadejne:
za nehty jim uvízl
kus něhy
ať je drhnou solvinou jak chtějí
slunce skrz
vratné flašky
občas si vzpomenou
jak hráli skleněnky
za nehty jim uvízl
kus něhy
ať je drhnou solvinou jak chtějí
slunce skrz
vratné flašky
občas si vzpomenou
jak hráli skleněnky


souhlasím s gorou, ale je to jen takové malé zaškobrtnutí v jinak docela elegantní básni, knot v loji puká skvěle zvukomalebně, jako bych slyšela tu svíčku co dohořívá až k hladince roztopeného loje, trošičku čadí, trochu prská a vydavá intenzivně žluté světlo které ale tak nejak neskýtá moc útěchy


zarostlá plevelem, plná kamení a nějaké geologie, no fuj, ze se nestydíš být básník, psát takhle o jádrech věcí bez příkras. užij si cardiff


to je krásně zachycené české léto. jinak, ahoj, přišla jsem zpět


kmotrov: k tomu aby mohl člověk truchlit je nutné připustit si ztrátu, a upřímně si něco odtruchlit je nutné pro přijetí prázdná a integraci do životní zkušenosti. tyjo, zním jak kubler rossová. každopádně, tak jsem to myslela. dovolit si podívat se nezastrenyma očima.


jo_: a někdy člověk pro mrtvé zapomene na živé. ono je lehčí vkládat ústa do pusy která nemá rty a je plná hlíny než té co na něj bude ani ne za rok otevřená koukat na srocení živých příbuzných a která by se mohla ohradit. děkuji za komentář, jsem ráda že jsi ráda.


none: chápu. asi bych to nedala. naštěstí zatím jehně žije, a už je drzé a má se k světu, tak je to lepší.


no, svůj klasický komentář k tomu, jestli to je nebo není haiku si tady odpustím, protože se mi miniatura líbí. možná trochu klasické téma, ale dobře shrnuté a nedá se než souhlasit, zpomalit, usednout a chvíli dýchat.


kmotrov: psala jsem to v apokalyptické náladě, tak mě překvapuje, kolik pozitivna sis z toho vytáhl. ano, u nás se říká marzana, je o tom i písnička co jsem jako malá zpívávala když jsme chodili topit slaměnou zimu.