Singularis: dekuji za komentář! sama take nevim jak ten pocit popsat, proto jsem o tom napsala basen - a zda se, ze dobre komunikuje to co jsem se komunikovat snazila. ten vers ktery zminujes je vlastne hromada specifikaci k te lasce, ktera je bolava, ale uz ne nebezpecna protoze je nemozne se do toho prostoru (domu) vratit, to ze se stala nedosazitelnou a nemoznou ji ucinilo prijatelnou a prezitelnou a moznou

ano ano ano

jo, tak tohle já můžu, super

moc fajn, jasné obrazy, malinko mě ruší ta zdrobnělinka (měkká by stačilo? měkká jsou ústa a peřiny, měkoučký je polštářek, plyšák, něco chlupatého a růžového, ale taky to může být jen má asociace)

no moc mě neoslovila, připadá mi že v první sloce zaškobrtne rytmus a celkove moc nechápu větnou strukturu... ještě se zamyslím

vse nejlepsi k narozeninam, tahle basen je stale krasna

Homér: kam jedes? jinak, tematicke misto ke cteni.

kvaj: Gora: i tak vam to zjevně nebrání komentovat :D casem mozna pridam preklad do deniku

zni to spis jako slam, psano pro mikrofon a ne papír. i tak se mi celkem líbí, ale dover lepší

basen ke me promlouva, stari muze ve me vzdycky vzbuzuji prekvapive mnoho pocitu. rada bych si myslela ze to s nimi neni tak beznadejne:

za nehty jim uvízl
kus něhy
ať je drhnou solvinou jak chtějí
slunce skrz
vratné flašky

občas si vzpomenou
jak hráli skleněnky

souhlasím s gorou, ale je to jen takové malé zaškobrtnutí v jinak docela elegantní básni, knot v loji puká skvěle zvukomalebně, jako bych slyšela tu svíčku co dohořívá až k hladince roztopeného loje, trošičku čadí, trochu prská a vydavá intenzivně žluté světlo které ale tak nejak neskýtá moc útěchy

zarostlá plevelem, plná kamení a nějaké geologie, no fuj, ze se nestydíš být básník, psát takhle o jádrech věcí bez příkras. užij si cardiff

to je krásně zachycené české léto. jinak, ahoj, přišla jsem zpět

kmotrov: k tomu aby mohl člověk truchlit je nutné připustit si ztrátu, a upřímně si něco odtruchlit je nutné pro přijetí prázdná a integraci do životní zkušenosti. tyjo, zním jak kubler rossová. každopádně, tak jsem to myslela. dovolit si podívat se nezastrenyma očima.

! krásné

jo_: a někdy člověk pro mrtvé zapomene na živé. ono je lehčí vkládat ústa do pusy která nemá rty a je plná hlíny než té co na něj bude ani ne za rok otevřená koukat na srocení živých příbuzných a která by se mohla ohradit. děkuji za komentář, jsem ráda že jsi ráda.

none: chápu. asi bych to nedala. naštěstí zatím jehně žije, a už je drzé a má se k světu, tak je to lepší.

Severak: kdyby raději dojila

krásná, moc se mi líbí a tak nějak mě roztává uvnitř. dýchá.

no, svůj klasický komentář k tomu, jestli to je nebo není haiku si tady odpustím, protože se mi miniatura líbí. možná trochu klasické téma, ale dobře shrnuté a nedá se než souhlasit, zpomalit, usednout a chvíli dýchat.