shane: koiška: Komická situace. Já jsem ten komentář začal psát ještě 31.3. a odeslal, jsem ho po půlnoci, aniž jsem tušil, co bude na apríla, tedy nebyl psán anonymně, i když pak anonymní byl.:)
Chtěl jsem jenom poradit a vyjádřit svůj názor na to, jaká forma (kromě toho základního schématu) shakespearovskému sonetu sluší. Nic takového, že by se takto sonet psát nemohl nebo neměl. Za chvíli uveřejním sonet, který je takový - no "turnerovský"a můžu očekávat oprávněnou kritiku, že píšu o básnických formách a sám je "przním".

Nechci ti tento pokus hanět, jen tě upozorním na docela důležitou věc. Shakespearovský sonet je dobré psát (Shakespearovy sonety jsou takové a tak se také často překládají), že verše bývají v podstatě krátké souvětí (ale nemusí to být nutně souvětí, často je každý druhý verš souvětím apod.). Prostě asi tak, jako jsou poslední dva verše tvé básně. Na nich je, myslím, jasně vidět, jak ten víceslabičný (10ti a 11ti slalabičný verš v originále) verš lépe zní, a to jak ve sdružené, tak i střídavé podobě, zvláště pak s tou pauzou v případě sdruženého.

Olivka: Nechci opakovat, co už bylo řečeno, jenom snad: sonetů je spousta typů, tento typ mi přijde asi nejhůře použitelný pro současnou poezii. Asi to jde, ale přijde mi vysloveně vhodný pro tu trubadúrskou píseň.

koiška: To mě moc těší, děkuji.

kekebreke: jsem rád, že se ti líbí, děkuji

koiška: Děkuji

vanovaso: děkuji mnohokrát

koiška: Děkuji mnohokrát

Amelie M.: Ona se ta skutečnost dotýká dvou aspektů. Jak na ten smajlík reagují (pokud vůbec reagují) potencionální kritici a proč si autor ten či onen symbol zvolí.
Velmi zajímavá mi přijde reakce (a je dle mé zkušenosti častá), jak i mírně a opatrně kritizovaný autor, hned prohlásí, že nebude nic přepisovat, i když jsem nezaznamenal, že by někdo něco takového po někom někdy vyžadoval. Vyvozuji z toho, že jsme na své duchovní vlastnictví opatrnější snad ještě více, než na to materiální. Je to zvláštní hlavně u děl, která nám mnohdy ani nestojí za to, abychom je napsali bez chyb a zjevných technických nedostatků.
Navíc přeci nikde není žádná (ani etická) povinnost na kritiku nějak zásadně reagovat. Pokud nesouhlasím a nechci se dohadovat napíšu: "děkuji za názor". A je to. Pokud někdo na moji kritiku takto zareaguje, tak mu to příště psát nebudu, protože to nemá význam. Pro něho. Pro mě už vůbec ne, proč bych to dělal?

Smajlík "je mi to jedno" vnímám u náctiletých jako trochu pózu, trochu vzdor a nijak zvlášť se tím nezabývám, považuji to za normální.
U dospělých psanců kolísá můj názor mezi jistou neuvážeností psanců při tvorbě profilu a pokrytectvím. Nedokážu totiž pochopit, že se někdo rozhodne publikovat na literárním serveru a nezajímá ho, co si o jeho dílech ostatní myslí, když je to podle mě jediný rozumný důvod tady být. Upřímně řečeno to ani jednomu z těch, kdo to tam mají, nevěřím.

Amelie M.: ...já to tušil, ale nevěděl jsem, že "doma" - v Indii :)

Amelie M.: Možná je to jenom tím ošklivým technickým výrazem :) ...tak to může být "zakázka" tvého podvědomí (nebo chceš- li duše) a pokud to, co napíšeš, zveřejňuješ, tak už vědomě či podvědomě vnímáš ty, kteří to budou číst. Myslím, že kdyby to bylo jen pro nás samotné, stačila by nám jen ta emoce, ten zážitek nebo sen. Proč bychom to psali?
To jsou všechno samozřejmě spíše pocity, takové intelektuální blábolení.:)
Ale abych nezaostával za jinými propagátory kvality a odbornosti na tomto webu, prozradím ti soukromě, že: Elvis žije! :)

Amelie M.: Děkuji, Amélie. Nemít vous, bylo by patrné, že se rdím.:)
Jen krátké zamyšlení: myslím, že vlastně pořád píšeme na zakázku. Cizí nebo vlastní, v tomto případě je rozdíl jen v tom, že plním plán, který jsem si sám naplánoval.

Marnerin: Děkuji

korálek: děkuji, já je vidím také (teď jenom v duchu) - je to totiž můj oblíbený obraz :)

Ignácius J. Reilly: děkuji, někdy člověk kvůli originálnímu rýmu zavítá i do zoologie

koiška: Děkuji, je moc příjemné číst komentáře na více jak rok stará díla. Také to rád dělám.

koiška: Děkuji

elisza: Děkuji, je to přeci jenom bajka

koiška: Děkuji.