...a máš-li dobrého přítele, máš více než on...:)

Amelie M.: no jo, to je taková moje představa, že každý kdo píše básně, musí číst Hlaváčka...je to samozřejmě blbost :) Nicméně poezie je to velmi inspirativní, alespoň pro mě.
Děkuji ti za komentář.

Amelie M.: Děkuji, je to v podstatě báseň o rozvodu. Něco se v nějaké formě vytvořilo a dobře nespojilo....

Amelie M. Je to tak,ale já jsem si pak také uvědomil, že Japonci nemají 4. pád. :)

Amelie M.: To ne já, to se mi sem nacpal Jiří Schmitzer, jak jsem použil ta "proč".
(bohužel jsem nenašel funkční odkaz na píseň "Bledý jsem"

Líbí se mi tato tvoje první báseň zde.
Trochu mě jen ruší střídání znělých rýmu s méně znělými. Já,zcela subjektivně, preferuji rým nebo "nerým".
Čistě po grafické stránce bych ti doporučil dlouhé verše rozdělit a napsat pod sebe. Mě osobně to nevadí, ale pro mnohé čtenáře je to čitelnější a nic se tím nezmění.
Těším se na další tvoje díla. Vítej na Psancích! :)

Celkově se mi ta báseň líbí, všiml jsem si i striktně dodržované slabikové shody. :) - Vlastně jsem si jí všiml proto, že jsem přemýšlel, pro je to napsané tak, jak to je.
Možná si trochu protiřečím, ale nad dodržením počtu slabik ční mnohem výše celková harmonie verše - znělost hlásek, přízvuk, slovosled atd.
Jenom pro příklad: "Na Červené řece tu leží" - mně to zní trochu krkolomně a nezvukomalebně.
V podstatě totéž jinak: "Na rudé řece leží tu..." rozdíl je jen ve střídání krátkých a dlouhých slabik a přízvuku...
Pak by tomu musel odpovídat příslušný další verš, třeba:
"a ten kdo věří ve skrytu..."
Snad ani nemusím dodávat: vše je pouze můj subjektivní pohled. :)
Píšu to jen proto, že mám pocit, že na své poezii pracuješ a v tom případě jsou, myslím, jakékoli podněty zvenčí dobré.

Shane, dnes možná o něco více připomínek než obvykle.:)
- "stvořením zvíci víl" zní opravdu divně (ne významově, ale foneticky)
- verše končící slovy " protékala/ dávala"mi neladí a nevěřím tomu, že tobě ano.
- " bývávala" stačilo by podle mého bývala a "byl" v následném verši, když už tam to podobné slovo musí být, bych umístil do středu verše.
Poslední verš básně je takový podivně vytržený

Na začátek možná hloupá otázka: V čem spočívá experiment?
Moc se mi ta báseň líbí. Možná je to náhoda, ale velmi mi to připomíná básně Karla Šiktance. Pokud je čteš a ovlivnila tě jeho poetika, ovlivnila tě moc hezky. Pokud jeho básně neznáš, zkus si je přečíst, měly by se ti na základě výše napsaného líbit.

Hezké, má to atmosféru a poetiku.
Jen snad poslední verše posledních dvou slok ve mně vyvolávají pocit rýmu, což mě malinko ruší.

Dobré, jen pár otázek: Proč tato slova? Proč je po "dávno zapomenutých je singulár? Proč má každá část jinou formu? Proč mám pocit, že jednotlivé části spolu nesouvisí?
A...proč je zima, když je mráz?
A proč líto přijde zas?,
Proč zvadne co rozkvete?
...doktore nám řekněte!

Amelie M.: Samozřejmě žertuji, ale jinak jsem na "mínění lidí" ohledně mé osoby docela i imunní.:)

Ono troch komerce do zcela nekomerčních aktivit není na škodu (píšeme přece pro druhé), stejně tak jako by občas neuškodil osobní přístup v komerčních aktivitách.

Amelie M.: To je moc hezké, že na mě, nezbedu, někdo takhle myslí:)). Jen aby jsme nepřišli "do řečí", že snad tvoříme nějaký pakt.:)))

Je důležité, jestli si sama spokojena s tím, co jsi napsala.:)

Miro Sparkus: Mám, Miro, velmi podobné postřehy. Díky za koment.

taron: Taron, ty články nejsou o snaze o pochopení toho či onoho psance. Chápat mohu (a chápu) leckoho. Jako nováček jsem popisoval stav tohoto webu s tím, co by podle mě měli a neměli Psanci dělat, aby to celé mělo smysl pro všechny. Jednotlivými aspekty jsem se pak v těch článcích zabýval. Určitě to není to, aby každý dělal jenom to, co sám chce a je mu příjemné. Tak to nefunguje v žádné komunitě (ani ve státě, ani v rodině, ani ve svazu zahrádkářů).
Virtuální komunita (se kterou prakticky nemám zkušenosti) funguje jinak, než komunity reální (ze kterými mám naopak zkušeností hodně). Měl jsem určitou snahu přibližovat toto virtuální prostředí tomu reálnému, protože se děje opak, virtuální se stává ještě virtuálnějším. Ale to nemůže jeden nebo několik málo lidí. K tomu je nutné, aby určitá dohodnutá pravidla dodržovala většina. Většina se k tomu pozitivně vyjádřila, ale nejsem si jist, jestli to také většina dělá.

..tady někdo nedávno prohlašoval, že moc nepoužívá metafory, dovolil bych si oponovat :). Tato báseň mi dává zapravdu. Jsou tu a jsou povedené.

taron: Myslím, taron, že si trochu nerozumíme. To přece vůbec není o ambicích a o nějaké anketě, kdo tu z je z jakého důvodu.
Když se se holky schází na aerobiku nebo kluci na fotbale, není normální, že si říkají, co komu jde a nejde a co a hlavně jak zlepšit? To přece vůbec nemusí narušit jejich vztahy, naopak dává to té činnost další smysl. A to jestli se z nich někdo vydá na dráhu profesionálního aerobiku nebo fotbalu, to je jejich cesta. Navíc nic jako profesionální a amatérský básník neexistuje. "Profesinální" je ten, který si vlastním nákladem ze svých uspořených peněz své dílo vydá nebo si na to najde sponzora. To může udělat kdokoli ze zde publikujících.
Chápu (a myslím, že je to moc smutné), že pro řadu lidí je toto virtuální prostředí způsobem (třeba i jediným uspokojivým) kontaktu s jinými lidmi a se světem. Pokud ten pocit o někom získám snažím se být velmi opatrný, ale mohu se v takových úsudcích hodně mýlit. Někdy mám pochybnosti třeba u arogantních reakcí na můj komentář. S odstupem si říkám, že jeho autor je třeba třeba osamocený, nešťastný, nemocný...jeho básně ho drží nad vodou a já mu tady počítám slabiky...
Pak se oklepu a řeknu si, že takto na věc nahlížet nelze. To by to celé pro mě ztrácelo smysl.

taron: I pro mě je zajímavé číst svoje více jak rok staré úvahy. Ač jsem nezměnil nikterak názor, leccos bych v té první i druhé úvaze napsal jinak, ale reagoval jsem reálném čase tak, jak jsem to cítil.
Z tvých komentářů mám pocit, který mám z mnoha jiných a je dost možná pro tuto komunitu typický.
To problematické slovo zní hned v první větě tvého komentáře: Kritizovat.
Tady se nemá kritizovat, ale psát komentář, tedy psát kritiku. Pozitivní , neutrální, s připomínkami na objektivní záležitosti nebo zcela subjektivní, jak kdo chce.
Myslím, že kvůli tomu tady všichni publikují, bez ohledu na to jaké mají ambice.
Kritika je zde služba čtenáře autorovi (a hned za moment se to může otočit). Měla by být upřímná a v objektivních věcech přesná. To je asi všechno.
Všichni stojíme o komentáře, ale někteří jenom o pozitivní a to je kámen úrazu. Řeší se to různě, někdo píše jen kladné komentáře, někdo (třeba já) autora, který i na vlídnou kritiku reaguje popuzeně, přestane komentovat. Pokud někdo komentář nepřijme, je zbytečné mu je psát.
Upřímně to ale nechápu. Ve všech reálných komunitách je normální vhodným způsobem hodnotit a komentovat. V práci, ve škole, ve sportu i v zájmových sdruženích. Proč ne ve virtuálním prostředí?
Myslím, že každý může komentovat a v poezii je v podstatě každý komentář subjektivní. Jen někdy někdo ho podpoří objektivními skutečnostmi, ale to jenom jako podporu svého subjektivního pocitu. Psát poctivé komentáře je podle mě věcí osobního rozhodnutí, ne nějaké erudice. Konečně já nemám žádnou jinou "odbornost", než kdokoli jiný. Čtu, píšu a občas si něco přečtu o tom, co píšu, a co čtu ( asi tak, jako si kdekterý řidič auta něco přečte o motoru nebo převodovce).

Kdybych to měl shrnout napsal bych to, co zaznělo různě ve všech těch úvahách: Málo se zde komentuje a často se zde špatně komentuje. Snažím se už rok a půl to dělat tak , jak si sám myslím že je to správné, více s tím dělat neumím. Výsledek je občas skvělý, občas frustrující. Jsou zde lidé na základě jejich názoru přepisuji, upravuji a zamýšlím se (oni činí totéž), jsou zde i tací, které už nekomentuji ani nečtu (oni činí totéž). To není žádná katastrofa. Je zde minimálně sto čtyřicet aktivních psanců. Kdyby každý napsal deset komentářů na jedno vložené dílo....
Děkuji za komentář, taron.:)

Orionka: Jsem zvědavý (možná zůstane až na výjimky:) u té zvědavosti) na reakce na tuto baladu. Přečetl jsem v nedávné době mnoho balad (hlavně jiných než F. Villona, která zním již od puberty), což je ve skutečnosti asi hlavní efekt tohoto projektu, a psal jsem ji pod velmi různorodými vlivy. Balady jsem už kdysi psal, ale byly buď vysloveně villonovské nebo úplně "nevillonovské"...Teď z mého pohledu takový hybrid.
Jsem rád, že se ti líbí. Děkuji za komentář.

Myslím, že je to ukázka toho, jak sonet (tedy báseň mající určitou formální strukturu sonetu) působit zcela nenásilně. Kdybych si těchto věcí nevšímal (a nebylo to v anotaci), tak by mě to ani nenapadlo, což je dobře.
Jelikož báseň nemá nějakou standardní rytmiku, je pro mě zbytečné se rytmikou zabývat jinak, než že se mi hezky čte a snoubí se v ní harmonie s nespoutaností a volností, což odpovídá obsahu. Moc hezké.