![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Líbí se mi dvojverší:
K prostupu časem nestačí kávová sedlina,
je třeba nahoty, je třeba zdechlina.
Jinak je hezký, jak to každý vnímá jinak. Já v tom rébus nevidím. Naopak je na mě ten obraz moc zřetelný, přijde mi, že se příliš ostře snaží působit na city, myšlenky a představy čtenáře, moc si jde za svým cílem. Trochu bych to pro sebe rozmlžila. Třeba tu první větu bych nestavila na klišé protikladu černé a bílé. Ale toť jen mé osobní vnímání.
K prostupu časem nestačí kávová sedlina,
je třeba nahoty, je třeba zdechlina.
Jinak je hezký, jak to každý vnímá jinak. Já v tom rébus nevidím. Naopak je na mě ten obraz moc zřetelný, přijde mi, že se příliš ostře snaží působit na city, myšlenky a představy čtenáře, moc si jde za svým cílem. Trochu bych to pro sebe rozmlžila. Třeba tu první větu bych nestavila na klišé protikladu černé a bílé. Ale toť jen mé osobní vnímání.


Nádherná! Miluju obrazy, které malují tvá slova, a mrazivé poselství posledních veršů. Jsi inspirativní, mám chuť také po letech nějaký text tvořit...


To první dvojverší mě okouzlilo, krásný obraz! Slovo elektrošok je pro mě po tak jemně klouzavých slovech opravdu šokem. A to je dobře. Čekala jsem, že další sloka bude pokračovat stejně řezavě, ale ona ne. Opět zaplula do krás melancholie. Zajímavé, jak si hraješ se čtenářovými pocity:-) A posledním veršem všemu dáš další rozměr. Opravdu krásná báseň, Lössenie.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Rony [16], Adéla [14], sqeerukl [13], Ingo [13], máni brzková [12], filliu [11], MaPi [11], TenNovej [11], Pigi [9], Ho visto cadere una stella [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX