Bez rukavic... tiše našlapuji, slova v dílku...dozrávají.

Jako když usedneš jen na kraj lavičky pod sněhem - takto na mne působí tato báseň. Je křehká ale silná.

Skvělá. Kdo si uvědomí vlastní otrlost, je na nejlepší cestě k pochopení :-).

Krásně kreslíš. Doufám, že to ta srnka ví :-).

Zajímavé....

Lež má krátké nohy, ale pořád nás honí :-))). Známe - ze života - dobrá básenka.

:-D to mě rozesmálo, jak se ty dvě celovaly, nemá chybku.

Panebože, ta je drsná. Doslova tříská metalem o zem, líbí :-).

Na tváři tuhne střízlivost - uff, to je hodně dobrý.

U covidu prý není otázkou jestli ale kdy.
Takže - nebudem si odpírat, co má každý rád :-))))

Ach...vina je pocit
vzniklý uprostřed noci
bez naděje, bez slunce
....
ale jen my živíme její sílu.
Mělo se stát, co se stalo
život plyne prudce dál.
Někdy bývá času málo
ale ty jsi sobě král.
(poklona krásné básni a hlavně tématu)

Tak to je :-).

Krásná úvaha nadčasová...

Připomněla mi minulé pozdní jaro u Dřevnice ve Zlíně...někdy stačí pár slov, aby se duše usmála. A za to děkuji.

Míjení duší v čase a prostoru důvěrně znám. Krásná báseň...vyjádřila všechno.

Zajímavá miniatura....

S potleskem na konci dočítám verše, až na to 2x - se v poslední sloce se mi to moc líbí...

Atmosféra super - úplně to vidím, chichi, no to je život...

Bezvýhradní (nebo taky bezpodmínečná) láska je vrcholným výrazem dávání a málokdo se k ní jenom přiblíží....ale úžasné je ji vnímat, nesmírně obohacuje a činí celý svět lepší... :-)
Jinak báseň je opravdu veskrze ženská a cítím to stejně.

Za chyby se platí....hm. Pěkně výstižná báseň.