Řeky Lásky proud Tě vzal,
pluješ sním...Co bude dál?
Nevíš, ani neřešíš to,
jenom bylo by Ti líto,

kdybys nedoplula tam,
kde i já to ze snů znám,
v onen zaslíbený kraj,
kde je všech milenců ráj,

kde je Láska věčně mladá,
slunce její nezapadá,
nepřijde temná noc smutku,
věčné štěstí bez zármutku,

sex, co novou sílu dává,
o němž jiným se jen zdává,
vášeň jako řeka dravá
osudem Tvým se tam stává,

velká touha beze jména,
jeden muž a jedna žena,
každý z nich je druhým zpit,
spolu plní Lásky rit...

Nomen omen?

Nádhera!
Dneska nějak spí mé múzy,
až se vzbudí, přijdu zas,
někdy skládám verše v chůzi,
teď však na mne doleh mráz...;o)

Tak jsem tu měl v hodnocení o číslici víc a jak jsem to umazával, umazal jsem až moc! Promiň, ta desítka tam být neměla! Mirek ;o(

Já, když mou duši depka raní,
surfuji tu s plachostí laní,
nahlédnu tu a zase tam,
občas pár veršů zanechám,

často se snažím budit zdání,
že co je smutek, nevím ani,
snad herecké mám nadání,
a tak nebývá k poznání

když splín se vplíží do mých bran
jsa větrem nepřízně zas hnán,
a na srdce mi přivalí
veliký balvan žulový....

Tak zkus to dělat taky tak,
z čela svého zaháněj mrak,
od smíchu vrásky zkus jen mít,
vždyť člověk dále musí jít...

Básník, se vznáší nad oblaky,
duše jeho je děravá,
k zemi zas obrať svoje zraky,
kde jistota Tvá přebývá!

Veršů, těch člověk nenají se,
amatér nesplatí z nich dluh,
dnes víc se cení , co je v míse,
než svěží romantický duch...

Je krásné touhou opájet se,
prožívat Lásku z románů,
a na mýtině v tichém lese
pomilovat se po ránu!

Že Láskou člověk živ jen není,
jen něžným potěšením je,
než za raního kuropění
spěcháš nikoli do Ráje...

Chviličku malou ležet jen,
zatímco slunce hladí tvář,
ještě si hýčkat krásný sen,
že ve své náruči mne máš,

snít, jak se zase milujem,
něžně i zběsile,
že na to máme celý den...
Ach, neříkej, že ne!

nevěrná:
Nepátrám po tom, jestli smím,
prostě to zkouším, jenom tak...
Pokud nějakou rozezním,
ke škodě nebude to snad...;o))))))))

ivkaja:
To úplňku síla pouze
splín Tvůj natahuje dlouze,
až se z toho probudíš,
přijde to, o čem si sníš...

Díky za návštěvu, laskavá slůvka i něžné veršíky, krajanko!;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

snk:
Úlet pouhý, víc to není!
Či Ti to snad stačí k snění?
Přiláká to krásné sny?
Pokud ano, sladce spi...;o)))

Liizzie:
V zlatém srdci struny zlaté,
logické to připadá...
Hra se daří, když ji znáte!
Jsem ten, kdo si s verši hrá...;o)))

nevěrná:
Safra! Že bych kohos zval?
O imaginaci psal
jsem verše...Nuž, tak pojď dál!;o)))
Co já bych Ti jenom dal?

LoweWillTearUsApart:
Nač chodit kol horké kaše!
Nepozmění city naše
pražádné již váhání...
Proč čekat na svítání

Nikytu: Souhlasím! Strach z nevyhnutelného je zbytečný! Člověk by se spíše měl bát, že propase odvrátit to, co nevyhnutelné není...;o)))))

Kdyby má slova oněměla
a zahalena smutkem dní
vyschlá tak jako louže zcela,
i já byl bych přešťastný,

kdybys přišla a ústa Tvoje
by dala mi útěchy lék,
co rozptýlil by chmury moje
jako Fortůny polibek

a úsměv, něžné pohlazení,
snad i rtíků Tvých sladký med
by změnily se v povzbuzení,
co svět můj změnilo by hned...
;o)))
P.S. Vědět, že někdo něco tak krásného napsal právě mně, byl bych snad šťastný jako mraveneček...;o)

Hvězdy cest nebo cesty hvězd?
Ať tak či onak: "záhada!"
V bezmocné touze svírám pěst,
i mne teď mnohé napadá,
co k dobru mohl bych tu dát,
leč nakonec jen polknu však,
a k básni Tvé Ti blahopřát
spěchám /a taky bodovat!/.

Netina:
Taky se o to snažím, ne vždy však stejně úspěšně...;o)))

Aliwien: Díky! Už je to lepší?

Ivkaja: Proč taky? Přijde ať chceme či nechceme...;o)))

Kámošce na saspi umřel táta. Byl ve stejném znamení jako ten můj...Trochu mne teď zaskočily vlastní neradostné vzpomínky, proto tohle téma. Navíc je to u mne změna a když je ten anonymní den...;o(