|
je to tady moje 100. báseň, tak poetická ...
|
Noc po nebi rozhodila
svoje nitky s korálky,
na měsíci noční víla
rozjela vůz s pozlátky.
Po své pravidelné dráze
vesmírnými příboji,
staví proti světu hráze,
nočních můr se nebojí.
Přijde ranní rozednění,
noční víla usíná,
celý den se houpá v snění,
večer světlo zhasíná.
Opatruje sny a touhy,
všechny smutky zahání,
spánkem maže z duší šmouhy,
tmou zní tiché pokání.
svoje nitky s korálky,
na měsíci noční víla
rozjela vůz s pozlátky.
Po své pravidelné dráze
vesmírnými příboji,
staví proti světu hráze,
nočních můr se nebojí.
Přijde ranní rozednění,
noční víla usíná,
celý den se houpá v snění,
večer světlo zhasíná.
Opatruje sny a touhy,
všechny smutky zahání,
spánkem maže z duší šmouhy,
tmou zní tiché pokání.
28.04.2009 16:44
Kabátek z červánků
noc odmítla si vzíti,
v košilce z něžných snů
prý mnohem líp se cítí!
Závojem černě krásné
ukrývá naše touhy,
a hvězdy stříbrojasné
jen na okamžik pouhý
vyhlédnou zpoza mráčku
nežli se zase ztratí,
i měsíc v bílém fráčku
slíbí, že než se vrátí
jen jeden pro druhého
můžeme tady být,
z Lásky her pranic zlého
nesmí nás vyrušit...
Je zajímavé, jaké ptákovinky člověka napadnou, když si čte Tvé verše..;o)))
noc odmítla si vzíti,
v košilce z něžných snů
prý mnohem líp se cítí!
Závojem černě krásné
ukrývá naše touhy,
a hvězdy stříbrojasné
jen na okamžik pouhý
vyhlédnou zpoza mráčku
nežli se zase ztratí,
i měsíc v bílém fráčku
slíbí, že než se vrátí
jen jeden pro druhého
můžeme tady být,
z Lásky her pranic zlého
nesmí nás vyrušit...
Je zajímavé, jaké ptákovinky člověka napadnou, když si čte Tvé verše..;o)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.