to ty za to nemůžeš, ta cesta tě svedla, klidně by tam mohlo být snad jí osud promine

stokrát můžeme našemu podvědomí poroučet že už dál takhle ne, že tady vládne naše já, naše vědomí, stejně si dělá co chce a vůbec tomu nerozumíme, nechceme to a přesto to je tady a cesta k normálu je předlouhá, mrazí mě z té básně, úplně vnímám tu beznaděj a ten boj a poslední sloka jakoby se vymkla těm předchozím, kvarteto je opravdu jednoduchá hra...

metaverz: kluci, přečtěte si padesát odstínů šedi, současný hit mezi ženami, no asi i ony o něčem takovém sní, když jsou z té knihy tak na větvi, přichází doba sadomaso ;-)...

kmotrov: zapomněla jsem napsat pro koho je moje předchozí odpověď, dík

já miluju tvoje analýzy, ano, z barevných nití, z mých myšlenek, poznání, zkušeností...a není to vždy jednoduché a jednoznačné...černá, bílá, rudá, noc, den, chyby, prozření a cesta k zmoudření, ne k dokonalosti a po dlouhé trnité cestě(cár) po uvědomění si vrcholu, vyrovnanosti, po ponaučení ze všeho chybování, ta tebou popisovaná nirvána stav klidu a absolutního uspokojení, prázdná schránka hýčkána a objímána(hrob)...moje naivní filozofie a naivní tvorba...

loner: no vždyť nechat se hýčkat a objímat to není nic depresivního, já ani nechtěla aby to vyznělo jako depka z toho že umřeme, to je prostě život, bílý a černý a rudý...

jak to že ještě nekomentovala žádná žena, no to asi proto že závidí té co slunce ovládá ;-) moc hezky jsi to napsal a moje představivost chápe ten vodopád a moc se jí líbí, dovedu si představit i tu pro kterou to je

Pampeliška13: nikdo: alexis: děkuji, kolegyně

metaverz: hm, zvláštní... smutná, však smířená a vyrovnaná, to si možná uhodil hřebíček na hlavičku, to jsem asi já celá, tím tedy i moje básně, takže možná vím něco, nevím pořádně co a je mi s tím fajn :-) třeba jsem jen šíleně jednoduchá, to jen vy tady hledáte v mých blbostech něco hlubšího a to mě neskonale těší, děkuji

ŽblaBuňka: z fyziky jsem dělala na zdrávce reparát, tak asi proto ty zákony neznám a tedy nechápu ;-) dík

Sucháč: to není umění, to je věcí náhody, tohle dílko vzniklo v létě na zahradě, zapsáno na papír, teď jsem ho vytahla a tak nějak urovnala a ono to vyšlo, klasická "šipkovaná", dík

no, to je nálada, fuj, ale básnit teda umíš

jo, přečetla jsem, ten děs a chlad tam znát určitě je, možná je tam toho ale zbytečně moc

překvapuje mě tvoje reakce, ta je fakt na úrovni...

skvěle zpracované téma, dá se přečíst, pousmát se, zmuchlat a zahodit, ale taky se dá přečíst, zamyslet se a najít tam tu opravdovou posedlost, takhle si představuji poezii

kdo pobere honorář za naše role vezdejší, to je ta poslední věta o které zapřemýšlím a ke které mě ta tvoje "reportáž" z natáčení, proložená Kerouackem a tvým osobitým pohledem na věc, skvěle dovedla

jo, moc pěkný je název, obsah, ty pocity nejsou neznámé, sám mezi všemi, obklopen lidmi a přesto osamocen, nepochopen, asi by stálo za to pohrát si s formou básně a je tam pár chybek které stačilo opravit kdyby sis to po sobě přečetla

posílám ti úsměv...stačí?, už asi hodinu peču řízky z hub...abych uspokojila touhu mého muže, je to vlastně zákeřné, snad budou jedlé... jo a ještě uspokojen si zřejmě schrupne a já se můžu věnovat sama sobě

ale já to přesně takhle pochopila, a chtěla jsem svým komentářem dát najevo, že chci je málo, sama to nemůžeš zvládnout, potřebuješ pomoc, a zaujalo mě jak si to podala

no, silná káva, vnímám tu báseň, nevím zda slovíčko chci stačí, asi to bude dlouhá cesta, hezky napsáno