loner: no vždyť nechat se hýčkat a objímat to není nic depresivního, já ani nechtěla aby to vyznělo jako depka z toho že umřeme, to je prostě život, bílý a černý a rudý...

jak to že ještě nekomentovala žádná žena, no to asi proto že závidí té co slunce ovládá ;-) moc hezky jsi to napsal a moje představivost chápe ten vodopád a moc se jí líbí, dovedu si představit i tu pro kterou to je

Pampeliška13: nikdo: alexis: děkuji, kolegyně

metaverz: hm, zvláštní... smutná, však smířená a vyrovnaná, to si možná uhodil hřebíček na hlavičku, to jsem asi já celá, tím tedy i moje básně, takže možná vím něco, nevím pořádně co a je mi s tím fajn :-) třeba jsem jen šíleně jednoduchá, to jen vy tady hledáte v mých blbostech něco hlubšího a to mě neskonale těší, děkuji

ŽblaBuňka: z fyziky jsem dělala na zdrávce reparát, tak asi proto ty zákony neznám a tedy nechápu ;-) dík

Sucháč: to není umění, to je věcí náhody, tohle dílko vzniklo v létě na zahradě, zapsáno na papír, teď jsem ho vytahla a tak nějak urovnala a ono to vyšlo, klasická "šipkovaná", dík

no, to je nálada, fuj, ale básnit teda umíš

jo, přečetla jsem, ten děs a chlad tam znát určitě je, možná je tam toho ale zbytečně moc

překvapuje mě tvoje reakce, ta je fakt na úrovni...

skvěle zpracované téma, dá se přečíst, pousmát se, zmuchlat a zahodit, ale taky se dá přečíst, zamyslet se a najít tam tu opravdovou posedlost, takhle si představuji poezii

kdo pobere honorář za naše role vezdejší, to je ta poslední věta o které zapřemýšlím a ke které mě ta tvoje "reportáž" z natáčení, proložená Kerouackem a tvým osobitým pohledem na věc, skvěle dovedla

jo, moc pěkný je název, obsah, ty pocity nejsou neznámé, sám mezi všemi, obklopen lidmi a přesto osamocen, nepochopen, asi by stálo za to pohrát si s formou básně a je tam pár chybek které stačilo opravit kdyby sis to po sobě přečetla

posílám ti úsměv...stačí?, už asi hodinu peču řízky z hub...abych uspokojila touhu mého muže, je to vlastně zákeřné, snad budou jedlé... jo a ještě uspokojen si zřejmě schrupne a já se můžu věnovat sama sobě

ale já to přesně takhle pochopila, a chtěla jsem svým komentářem dát najevo, že chci je málo, sama to nemůžeš zvládnout, potřebuješ pomoc, a zaujalo mě jak si to podala

no, silná káva, vnímám tu báseň, nevím zda slovíčko chci stačí, asi to bude dlouhá cesta, hezky napsáno

ten konec teda tomu dal korunu, jinak fakt dobré, skoro taková agitace

vtipné, pobavilo mě to

metaverz: ano, k těmhle veršům si člověk musí najít cestu, jsou citlivé, zranitelné a někdy se v nich také ztrácím, a nemůžu překonat dojem že se za nimi skrývá duší jeden z největších snílků tady, mám z těch veršů někdy pocit že po přečtení zmizí, tak mi připadají křehké, každopádně se mi líbí i osobnost radka, kterého vůbec neznám, nikomu nic nevnucuje, prostě píše, stojí tak jakoby bokem, jen občas se vyjádří, přesto ho lidé čtou a zajímá je, u něj je to opravdu o poezii

:-D

krásně napsaná, po dlouhé době jsem si přečetla nahlas básničku, plyne moc hezky, no a k obsahu, už je to sakra cítit ve vzduchu...povedený závěr, něco vnímáme, ale přesto se ptáme, pořád dokola...jo u nás dnes svítí sluníčko, jupí