nejen tady, ale mám pocit jakoby vteřina bylo tvoje oblíbené slovo, snad ji tolik prožíváš každou vteřinu i tu nejzoufalejší, jednou jsem psala jakobys svá díla psal odněkud z vězení, nemyslím to zle, to je to co cítím, třeba jseš svým vlastním vězněm, vězněm svých snů, myšlenek, zoufalství, nenaplněných vztahů, pořád se ráda nořím do tvých jakoby uvězněných slov, tak

no, tak teď první nebudu, bééé, jo povedla se ti, moc, tématem i zpracováním, sem zvědavá ale, kdo to bude hodnotit??? Já, DP, Stin nebo ty, no snad se přidají další ;-(

no, teda, to je nádhera, tak obrazotvornou báseň, která i mě tady zahalila do závoje z tvých slov jsem tu dlouho nečetla, je dobře žes neměla foťák, musela jsem ji přečíst vícekrát abych nic neodbyla a vstřebala ji slovíčko po slovu, obrázek po obrázku a všechno to vidím...

moc smutně skončil... dýchá na mě samota a nenaplněný život

ŽblaBuňka: ano tak přesně to mělo vyznít, dík

Makyna: Sucháč: metaverz: Zamila: děkuji moc

Devils_PIMP: beru to a ani se nebudu ptát jako ty proč, mně přijde taky zvláštní, a první část jako by nesouvisela s druhou, s básní to nemá nic společného, možná jen ten závěr za něco stojí, ta myšlenka se mi zdá fajn ;-) není každý den posvícení

napadlo mě že by ji mohl napsat nějaký Němec, napadlo mě i jaký, takže chválím, je to dobrý "pohled na věc" i zpracování

jen a jen zanotovat, moc pěkná a hlavně s takovou výzvou, žijte! dokud můžete

no, asi je to přesná výpověď toho jakej život a jaký dialogy vedou tihle mladí, víš co, nejsem žádnej puritán, ale fakt my vadí když zhulení řídí, asi je to autentický, jako bych to poslouchala v tom autě, myslim že i tu scénku si dovedu představit a vím o tom že v mém okolí je taky spousta takových, scházejí se v těch svých kárách, daj si jointa, vedou ty řeči a pak jedou domů, ale víš co, je zajímavý jak to tam hodněkrát používáš, víš co, to je teď moderní, no neni to špatná minipovídka, taková mladá

no jenže pak by tam nevyznělo to haluz-zamrz, no musím napsat že v závěru jsem měla opravdu husí kůži, pár slov jsi završila skvělým zoufalým závěrem, fakt smutná studená krása

to ty za to nemůžeš, ta cesta tě svedla, klidně by tam mohlo být snad jí osud promine

stokrát můžeme našemu podvědomí poroučet že už dál takhle ne, že tady vládne naše já, naše vědomí, stejně si dělá co chce a vůbec tomu nerozumíme, nechceme to a přesto to je tady a cesta k normálu je předlouhá, mrazí mě z té básně, úplně vnímám tu beznaděj a ten boj a poslední sloka jakoby se vymkla těm předchozím, kvarteto je opravdu jednoduchá hra...

metaverz: kluci, přečtěte si padesát odstínů šedi, současný hit mezi ženami, no asi i ony o něčem takovém sní, když jsou z té knihy tak na větvi, přichází doba sadomaso ;-)...

kmotrov: zapomněla jsem napsat pro koho je moje předchozí odpověď, dík

já miluju tvoje analýzy, ano, z barevných nití, z mých myšlenek, poznání, zkušeností...a není to vždy jednoduché a jednoznačné...černá, bílá, rudá, noc, den, chyby, prozření a cesta k zmoudření, ne k dokonalosti a po dlouhé trnité cestě(cár) po uvědomění si vrcholu, vyrovnanosti, po ponaučení ze všeho chybování, ta tebou popisovaná nirvána stav klidu a absolutního uspokojení, prázdná schránka hýčkána a objímána(hrob)...moje naivní filozofie a naivní tvorba...

loner: no vždyť nechat se hýčkat a objímat to není nic depresivního, já ani nechtěla aby to vyznělo jako depka z toho že umřeme, to je prostě život, bílý a černý a rudý...

jak to že ještě nekomentovala žádná žena, no to asi proto že závidí té co slunce ovládá ;-) moc hezky jsi to napsal a moje představivost chápe ten vodopád a moc se jí líbí, dovedu si představit i tu pro kterou to je

Pampeliška13: nikdo: alexis: děkuji, kolegyně

metaverz: hm, zvláštní... smutná, však smířená a vyrovnaná, to si možná uhodil hřebíček na hlavičku, to jsem asi já celá, tím tedy i moje básně, takže možná vím něco, nevím pořádně co a je mi s tím fajn :-) třeba jsem jen šíleně jednoduchá, to jen vy tady hledáte v mých blbostech něco hlubšího a to mě neskonale těší, děkuji