Moc pěkná písnička. Maturita je zlo a ta nová zvlášť.

Zajímavé, některé obrazy jsou pěkné, zbytek mi přijde jako trošku přioděné klišé.
(Pozor, klišé jsou obvykle líbivá. Tady také, jenže pořád jsou to klišé.)

Pěkná fotka.
Básnička má něco do sebe, ale jaks napsala v anotaci, nemá smxysl počítat mrtvá výročí.

Krátké. Až moc, námět by si zasloužil delší rozpracování, zvlášť vzhledem ke konci. Ten působí poměrně lacině.
Nápad oživlých soch je pěkný, dala by se z něj vytěžit nádherná psychologická freska, ale tvůj příběh působí trochu povrchně a nedokončeně. Občas ti schází čárky, všimla jsem si toho hlavně před "že".
Ale nechci být zlá, některé části byly moc pěkné. Třeba první věta. Rozhodně je tu potenciál pro další práci.

(A čistě na okraj. Tohle není sci-fi. Našly by se tu prvky hororu, ale "sf" to není. Bohužel.)

Hi, hi. Laskavá povídka. Jsem ráda, že dobře dopadla.

Nejdřív jsem se v tom ztrácela. Použití fantaskních prvků působí zpočátku poněkud zmateně - myslím tím zejména popis hrdinova manželství a jeho evoluční urychlovač.
Poněkud surrealisticky na mne zpočátku působil i život v odloučení. Na konci to ale bylo velmi pěkně vysvětleno. Je v tom totiž velký kus pravdy, míst kam uniknout ubývá...
Mimochodem, konec hrdinova manželství působí poněkud Kulhánkovsky. Ber to jako pochvalu, já Kulhánka docela ráda.

Tvoje básnička se mi velmi líbila. Četla jsem ji na wallpaperu.
Verše: Dneska se nepláče... nad zrodem andělů... mne mrazivě pohladily po duši.