človiček: Myslím, že se tomu říká strach z neznámého...

bazi: Děkuji, v tom zápalu jsem si nevšiml...

Miňko: S tím by se dalo souhlasit. Příroda je pořád "před a nad" námi, nebo dokonce my jsme přírodou. Takže bych to takto striktně nerozděloval. Vždyť ona si s těmi škůdci nakonec nějak poradí. My to jen bezhlavě neustále zkoušíme. Řekl bych, že nám k tomu chybí nějaký plán a systematičnost. Ale o tom, co si příroda myslí, se můžeme jen dohadovat...což byl také cíl tohoto příspěvku.

K té personalizaci - tu člověk myslící potřebuje, potřebuje ten pojem nějak uchytit, interpretovat, abychom se o ní mohli vůbec nějak bavit. Každý si pojmy jinak - jinak o ní budeme debatovat zde na literárních sítích, jinak o ní budou debatovat vědci na univerzitách. Výsledek by měl být stejný, pořád bychom se měli bavit o tomtéž. Ale příroda se nám asi jenom směje pod svými stvoly...

Krásná závěrečná metafora...

slavek: Naštěstí máme osvícenou mladou generaci, zastoupenou především tou mladou Švédkou, která se i navzdory svému věku nebojí oponovat nejmocnějším hlavám světa. Teď už jen sledovat, jestli pokrytectví nečíhá za rohem.

Psavec: Děkuji.

človiček: Možná že přírodu zajímáme až přespříliš...nebo nás má příroda už přespříliš...Člověk vytváří náladu..otázka ale zní, zda příroda nějakou člověčí náladu potřebuje.
Není náhodou člověk spíše takovým dítětem, které dospívá a přírodu chce nechat za zády? Jenže to vylétnutí z hnízda může být až moc bolestivé.

Miňko: Nějaký nápad?

človiček: Velmi zajímavá myšlenka!

Povedla se!

slavek: No jo, člověk teď stojí před dilematem, jestli dál hledat ta správná slova, nebo otočit list...

jaryn: Asi moudrý muž!

bazi: Pobavil :-)

človiček: To by potom pro pisatele byla přichystána věčná samota a zatracení...teorie romantiků v praxi?

Tamir: Děkuji, překlep.

Koala: Děkuji!

slavek: Díky za pozitivní ohlas!

"nůše vyschlých rtů" ...super! Kde se rodí ženy s takovými pocity?

Psavec: Pomíjivý, ne?

vanovaso: Jsem rád, že to jde!