Nevím, jestli to někoho zajímá, ale mne docela zaujal pojem FLAME.
Názor na to, co to je, je vnímán rozdílně. Podle mne je flame i to, když někdo ukojí vlastní potřebu druhému nějak pohanět jeho text a použije nápadně chatrné nebo i nesmyslné argumenty. Může to být jen žárlivost a snaha být středem pozornosti. Tedy i škodolibost projevující se více či méně jízlivostí a ironií. Ale může to být i potřeba vyprovokovat silnou odezvu, což je pravá podstata FLAMU. A ta odezva pak může být, za určitých okolností, posuzována jako onen FLAME.

Hmmm....opět budu asi mimo..ale Flame jako něco nepřátelského vzniká , když si lidé nepoví...přesně, co je na tom druhým štve, když to nerozeberou, když se potom jedno nedorozumění nabaluje na druhé...až vzniká takový odpor k jisté osobě, že potom už stačí maličkost a je z toho boj na život a na smrt..a zcela zbytečný!
Je potřeba si každé nedorozumění vysvětlit...pochopit...a odpustit si, holky si popláčou, to už tady znáte, že jo...a je zase dobře. Ale nemělo by se našich chyb připomínat v jiném nedorozumění, to je připomínka toho, že to první nebylo zcela správně vyřešeno.

Já to také občas dělám...ale doufám, že jsem odpustila...jen někdy použiju, to či ono, jako určitý vzor, nebo " nevzor " , nebo názor, " nenázor "

Je to práce s odpuštěním. Pokud to nedokážeme, tak si pořád zakládáme na Flame i doma a v práci a v obchodě a všude, kde se setkáváme s lidmi :)

taron: Jsi opravdu trochu mimo, protože FLAME je provokace. Nikoli spravedlivý trest. Flame je negativní vůle. Nepleť do toho jakousi vinu toho, komu je flame určen. Nedorozumění si není vždy možné vysvětlit, protože ne vždy se jedná o nedorozumění! Zlá vůle je příčinou flamu. To je jeho podstata.

Nepíši , že je to spravedlivý trest, ale nepřátelské jednání..., které mnohdy vzniká z nedořešených sporů a přerůstá v útok...jasný, veřejný útok na někoho..., nebo něco..., cílený útok..:)

Zlá vůle ?
Právě... může být právě z toho, že mi je někdo nesympatický..., už jenom proto , že mě nějak napadl..., nebo nějak zesměšnil...:))

Vir: Hm... teď mě napadá... , že mám zlou vůli vůči Homérovi a nevím proč...něčím mě provokuje...protože je vždy strašně nad věcí a všichni jsou blbí, jenom on je světák . Tak mi to připadá ..., ale asi se mýlím... jdu se mu omluvit, je to jenom moje zlá vůle , hi,hi... pardón :).. to sem samozřejmě nepatří..:))

taron: jen se zbičuj, ale já jsem dnes Homéra také zcela nepochopil.

inu pojem Flame se tu objevil pokud si uzce pamatuji s pripadem ktery bych uz rad nechal spat.

Kazde zlo (zle jednani) by melo byt nejak potrestano, ne?

D_P: Mně je úplně jedno, kdy se tu objevil pojem FLAME. Chování, které je tímto pojmem pojmenováváno, nevzniklo s tím pojmem. Mně se to jeví tak, že se tu ten pojem objevil proto, aby se pojmenovalo nově chování, které už to bylo - zlomyslné provokace. A nemyslím si, že by se každé zlé jednání muselo nějak trestat. Jen by se za ně neměl trestat někdo jiný.

Hmmm....to znám spousta lidí si myslí, že by měl být někdo potrestán za nějaké chybné jednání. Otázkou ale je..., jestli jeho jednání bylo opravdu chybné..a z jakého úhlu pohledu !
Otázkou je i jaký trest zvolit, aby byl výchovný a měl smysl a jenom netrestal !
Jenže ať se stane cokoliv.., co už nejde vrátit, tak je potřeba se s tím nějak vypořádat. Ať chyboval ten, či onen...je potřeba si to vklidu vyříkat...a odpustit, protože příště bude vinnen zase někdo jiný...třebas zase zrovna onen obětovaný....- takže v té oblasti vinny bych to moc nepřeháněla , z vlastní zkušenosti !
No...zkrátka a jasně je potřeba se naučit i přiznávat své chyby a nestydět se za své chyby..., veřejně se k nim přihlásit a nějak řešit vzniklou situaci...třebas blbě, ale snaha se cení .
Jsme lidé...včichni děláme chyby, včšichni hřešíme proti druhým, mnohdy i nechtíc a v dobré víře, takže i chybu z dobré víry je potřeba si připustit a promluvit o ní...a omluvit se !
Už nechám prostor jiným na jejich názory a byla bych ráda, kdyby se přihlásili i jiní......možná si svůj názor trochu poopravím..:)
No a co je týká ARY, myslím , že zlomyslné jednání některých bylo z důvodu výše uvedeného a to ...potrestat někoho za jeho chyby..bylo možná myšleno v dobré víře....v dobré víře, potrestat a napravit někoho ! Ale moc se nám to všem nepovedlo ! Přiznávám se veřejně, ani mě se to moc nepovedlo...ale u mě určitě nebyl proti nikomu zlý úmysl a nevěřím , že druzí jednali jenom ze zlého úmyslu! Ten prvotní impuls byl určitě dobrý...potom se to zvrtlo..to se stává...došlo k zbytečnému bičování jedné osoby...to znám...bylo to zcela zbytečné..., ale mnohé nás to dovedlo k přemýšlení nad spoustou věcí, o trerých jsme dříve ani nepřemýšleli.

Myslím, že posouzení toho co je a není flame je stejně komplikované, odpovědné a náročné jako je posouzení toho, co je a není například hrdelní zločin – nebo jakýkoli jiný čin, který je v rozporu s právním řádem či mravní, morální a etickou normou.
Na konci úkladné, chladnokrevně provedené vraždy je mrtvá oběť. Stejně tak výsledkem sebeobrany může být mrtvý člověk. Na koncích obou činů je tedy mrtvola. A přesto se oba činy od sebe liší, a to právě příčinou, jež byla spouštěčem těch činů. A rozdíl je také ve struktuře osobností, které se těchto činů dopustily. Zatímco v případě úkladné vraždy máme co činit s člověkem přinejmenším s poruchou chování či jinak psychicky narušenou osobou, v případě druhém – tedy v případě zabití v sebeobraně (ať už se jednalo o obranu proti fyzickému nebo psychickému ataku) se jedná o osobu, která se brání proti napadení, a jinak je po stránce psychické za okolností, kdy napadení či opakovaným útokům vystavena není, zcela spořádaným a nekonfliktním občanem. To, že jednal tento bezúhonný občan v rozporu se svou běžnou normou, a dopustil se zcela proti své přirozenosti třeba i dokonce vraždy, lépe by bylo říci zabití útočníka, se obyčejně stává v jisté míře afektu, zcela zdůvodnitelném a pochopitelném, protože neoprávněný atak vyvolává psychický stres, v jehož tlaku se napadaný ocitl. Nelze se pak divit případnému zkratovitému jednání. Při správném a odpovědném posouzení jsou okolnosti, za nichž k takovému jednání došlo, brány v úvahu a slouží obviněnému jako polehčující okolnosti. A to proto, že se jednalo o čin, který byl vykonán jako akt sebeobrany. A v případě, že by sebeobranná reakce nekončila definitivním umlčením útočníka, tedy že by útočník nebyl zabit, ale pouze raněn, bylo by absurdní, aby v posuzování celého případu byla vyšetřována a trestána pouze ta osoba, která se bránila a která by jinak, nebyvše dohnána do úzkých, takto nikdy nejednala.
Bylo by a je nemravné chránit provokatéry a útočníky a kriminalizovat ty, jež se útokům brání. Navzdory tomu se to dělo a děje, neboť morální a mravní klima bývá v mnoha případech pokřivené, čímž dochází k tomu, že jsou odstraňováni „potížisté“ – a tohoto označení se nedostává útočníkům, nýbrž právě těm, kteří se brání. Kdyby se totiž nebránili, tedy kdyby si všechno nechali líbit, byl by v daném společenství klid. Štváči, provokatéři, demagogové a manipulátoři by si mohli dál dělat, co chtějí, urážení by mlčeli a tiše a pokorně by jim odpouštěli, a tak by všude zavládla "láska a mír". Dost otřesná představa, která domyšlena vyvolává ve mně asociace, s kterými se v tuto chvíli nechci s nikým dělit, a jen doufám, že chytrému napovím a historické souvislosti a zkušenosti lidského rodu si sám dá dohromady…
Ještě se musím v souvislosti s tímto tématem vypořádat s otázkou sebeklamu, jemuž podléhají ti, kteří se sice přímo štvavých útoků nedopouštěli, respektive nebyli jejich prvotními iniciátory, ale posléze v jakémsi zatemnění mysli uvěřili síle hlasu útočníkova a přidali se na jeho stranu tím, že podporovali jeho stanovisko, jeho jednání, jeho akci – tedy aby se tak řeklo, přiložili si polínka do ohně nebo do něj foukali. A činili tak buď zcela nepokrytě, ačkoli třeba ne s tak velkou razancí. A následně, když za původce všeho zla je označen nikoli útočník, ale ten, kdo byl povalen na zem a kopán do ledvin, se takový podporovatel hájí tím, že si kopl jenom jednou… Jednou nebo desetkrát, to na věci nic nemění, neboť ten povalený na zem byl ukopán k smrti a poslední ránu dostal od morálně pokřivené autority, která nebyla s to situaci objektivně posoudit a útočníka a jeho případné parťáky zastavit. Nejlépe veřejně, aby ve společenství bylo zřetelně jasné, co je a není dovoleno a proč.
Kdysi jsem slyšela, že nejvíc zla napáchají hodní lidé. Trvalo mi dlouho než jsem pochopila, co ta věta přesně znamená. Teď už to vím. Znamená to, co jsem právě popsala. Neboť oni jsou opravdu jinak hodní lidé, jenom mají někdy někteří špatnou rozlišovací schopnost pro to, co je dobré či správné a naopak.
A když ta situace opadne, tak jsou zase hodní a všeobjímající, láskyplní a odpouštějící. Bohužel, z mého hlediska ne vždy zcela důvěryhodní, neboť nabádajíce k odpuštění a omluvě, sami zůstávají jen u slov. Neboť odpuštění následuje po pokání. Po doznání. Všeobecné řeči o tom, že každý udělá nějakou chybu a že jsme jenom lidi, jsou jaksi málo. Je-li ovšem něco dost dostatečné proto, aby nespravedlnost byla odčiněna. Jistěže největší tíha neleží na těchto hodných lidech, leží na vinících, jimiž jsou útočníci, a na posuzovatelích, pokud věc neposoudili zodpovědně a objektivně, nýbrž jednostranně s evidentním a nepochopitelným nadržováním síle.
A ještě k těm hodným lidem: Dlužno podotknout, že mnozí z nich jsou schopni i postojů a činů pozitivních, jenom někdy není zcela jisté a čitelné, co rozhoduje o tom, že někdy se projeví tak i jindy onak, neboť jejich chování budívá dojem jako by se pohybovali na jakési sinusoidě a jednání bylo ovlivňováno tím, v jakém místě křivky se právě nalézají.
A jak to souvisí s flame? Jak jsem uvedla na začátku – velmi těsně.
Nelze nechávat věci spát a nabádat ke klidu a k tomu, že nejlepší bude udělat „tlustou čáru“ a již nic nejitřit. Řeřavé uhlíky v popelu doutnají. Řeřavé uhlíky následků nespravedlnosti a nezodpovědnosti.

jutu: Hm...děkuji za krásné vysvětlení a protože jsem paranoidní...tak...tak se snažím , teda nevím , na koho byla psána ta druhá půle. Fakt nevím , co si o té druhé půlce myslet....

Jen ještě můj názor...: Chyby děláme každý..., jsme lidé..na tom si stojím a každý se dostáváme do situace, kterou jsme ještě nikdy neřešili a každý ji řeší po svém... a často chybně..dostaneme-li se do podobné situace znovu mnohdy si ani neuvědomujeme, že už jsme něco podobného řešili a blbě... takže ..řešíme opět blbě.. a tak se to může opakovat...pořád si nabíjíme papulu ( podotýkám) .Ale pořád po svém činu zvažujeme pro a proti a pořád se snažíme o úspěch...pravdou je, že pokud je někdo morálně pokřiven...je jeho snaha o úspěch trochu zavádějící, nicméně všichni jsme stvořeni pro úspěch.
Co , se týká hodných morálníchl idí, kteří jenom v dobré víře klidní situaci a snaži se o odpuštění mezi členy konfliktu..., že dobří lidé napáchají nejvíce zla ?
Díky tedy....celý život jsem byla napadána za to , že jsem zlá a nejhorší člověk světa..., teď jsem napadána za to , že jsem mamina a hodný člověk...opravdu , opravdu ..mám v tom zmatek prvotřídní.

Jen doufám , že jsem si do nikoho nekopla( ve svaté válce)..jen se snažila vyslovit svůj názor....
V tom případě je lepší mlčeti zlato....
Když vyslovuji svůj názor neznamená, že po tom nejede vlak...přece různými názory si mohu lépe upevnit, nebo pozměnit a hlavně pochopit svůj vlastní postoj...ten nejsprávnější, nejen pro mě, ale i pro společnost.
Pokud jsem špatně pochopila Jutu..omlouvám se, to ta má paranoia...Snažila jsem se neformulovat odpověď jenom na mě.. ale obecně..(snažila)