Lob der Thränen. Franzi, zemřel jsi tak mlád. Zas jedna jako za starých časů. Pathos a omáčka. Výborné pochutnání. Dobrou chuť.
 01.12.2007
4
1495 (17)
Plačme! Neb ty démanty se třpytí
Světlo lámou a barvy krášlí
Ať odpluje v nich hloupé naše bytí
Které jediné jsme bez hledání našli.

Jak v těch slzách zrcadlí se
Nejen nářky, krásné časy též
Božské světlo již než rozední se
Do očí zpět bije, říká, běž!

A v konci zjeví se mi celý klam
Chci však dále snít ten mam
A i kdybych třeba ďasa obehrála

Nechci žádat život bez slzí
Tak až lesk se skryje pode rzí
Já zvolám - chvála, slzám chvála!
 03.12.2007 18:00
ano, uznávám, to byl krizový okamžik=)
 03.12.2007 16:12
Hezké jen ty předposlední dva verše... když si to přednáším, tak slzí a rzí... Rozděluji sl-zí... r-zí a zní to dosti zvláštně, ale jinak moc povedené
 02.12.2007 21:08
Hodně dobrý sonet... Škoda, že už ho dnes jen málokdo dokáže ocenit...
 02.12.2007 19:45
Moc se mi líbí...jakoby ji někdo přednášel u prostřeného stolu s číší v ruce...;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.