(autorka: Amálka z Montmartru)
Chvála slzám
Plačme! Neb ty démanty se třpytí
Světlo lámou a barvy krášlí
Ať odpluje v nich hloupé naše bytí
Které jediné jsme bez hledání našli.
Jak v těch slzách zrcadlí se
Nejen nářky, krásné časy též
Božské světlo již než rozední se
Do očí zpět bije, říká, běž!
A v konci zjeví se mi celý klam
Chci však dále snít ten mam
A i kdybych třeba ďasa obehrála
Nechci žádat život bez slzí
Tak až lesk se skryje pode rzí
Já zvolám - chvála, slzám chvála!