***

i když není zas až tak svatý... :)... ale "dnes už to nebolí" :)

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Věnováno...

...aneb potichu s probubláváním těla do noci...

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

poslední dobou zdá se mi několik způsobů všeho tu a tam nešťastných (psanci - ten druhý svět, ale i ten primární skutečný svět), přesto píšu o lásce - protože věřím v naději a věřím ve věčnost polibků...

Ráda přecházím na červenou.. ráda riskuju...

bláááá bláááá....ano, je to tak! strach z bolesti je někdy silnější než naše racionalita a touhy...

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

...jj..jak se já vždycky změním...každá láska je jiná..a pokaždé je jiná i ta, co ji prožívá...

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

když je jaro, bystří se smysly...

jednou takhle. pred pul rokem.

nechtěla jsem přecházet...nenávidím totiž přechody!