Nevím, co to ze mě zase vylezlo, tak když to moc odsoudíte, tak to klidně zase smáznu, tak se neupejpejte. Nevěděl jsem kam to zařadit, za tip budu rád.

Po dlouhé době... nekřičím, nebrečím. Žiju a šeptám...

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

i ta může být cílem... a nebo nemít cíl...

tajemná i bez záhad... :)

???

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

Chceš být jiná? Vraz si třísku pod nehet, ať nezapomeneš.

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)