Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...

Lehká variace na májové téma...láska/neláska...aneb každého to bude bolet trochu jinak... (pocitová básenka - tzv. momentovka)

jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

http://www.youtube.com/watch?v=8bJ_8X0jcOU vysvetlivky: Krajina maľovaná čajom = Srbsko; svetoznámy srbský autor Milorad Pavić napísal rovnnomenné dielo, kde farbisto opisuje (nielen) Belehrad - vrelo odporúčam prečítať! ;) Väčšina Čechov bude mať zrejme problém s výrazom "načim", je to slovenský ekvivalent slova "treba", čo je srbo-chorvátsky, resp. chorvátsky výraz, udomácnený aj na Slovensku. Slovu "načim" už nerozumejú ani samotní Slováci... :) P.S.: Prečo sa tým básňam tak ťažko vymýšľajú názvy, keď sa v podstate píšu samy?

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

To bylo moje mírně feministické období...:o))

Když si dva nerozumí...

jsem prokletá??

... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

V názve je všetko. Amen.

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj