S kým?? Těžko říct... ;)

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

život je Cabaret

Blázínku, říkáš mi, copak se dá láska vypnout jako rádio?

...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Každý okamžik je zázrak, který často přehlížíme...

:)

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

nezařadim to do kategorie láska, právě proto, že tohle láska není =) šlo to tak něják samo,lehce, //sepsána na lyžařském výcviku =)// protože tak to prostě asi bude...ale pssst ;)

Asi ztrácím soudnost nad svými díly...a nad svou úctou...a nad vším ostatním kolem mě...ehm...tak jaká jsem?:-D

nikdo ji nehraje tak jako on

K čemu máme rozum, když děláme chyby...?

minutová miniaturní momentka