|
volám sluníčkooooo
|
|
ty jsi jako já, já jsem jako ty...
|
|
S časem jsem se moc nesrala .
|
|
ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika
|
|
Těžko tento kousek nějak blíže popisovat. Mrkněte na to a uvidíte sami...
|
|
Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/smutne/jednoluzko/
|
|
prosím o jakékoli komentáře MAXIMÁLNÍ kritiku, názory, myšlenky, cokoli...
|
|
..
|
|
Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.
|
|
Ve chvíli, kdy pro mě svět nic neznamenal, ve chvíli kdy mi tlukot vlastního srdce vadil více než můj smutek...
|
|
Bylo mi smutno.... přesto jsem se usmívala
|
|
„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“
|
|
pocitovka
|
|
v tuhle hodinu bývám nejkreativnější
|
|
šel jsem centrem Prahy...
|
|
...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*
|