Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...

Jubilejní třicátá, snad se bude líbit:-) Trochu "studenější" variace na známé téma, s věnováním bez věnování... Měla jsem tendenci, psát ji pořád donekonečna. Proto těch pár teček na konci; za nimi může být cokoli...

Ano, je to o něm. Takhle na mě zapůsobil. Takhle se zachoval. Ale nejhorší je, že on za to nemůže...

všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo;)

..........co cítím.............

Já... miluji

Nevzdám se tě.. nevzdám dokud tě budu potkávat

Věnovaná. On ví, já vím, vy snad ani vědět nemusíte.

Nedávno jsem ji šeptal jedné úžasné dívce do ucha... Čekala na to v šuplíku dlouho....

...už zase jedna rádobyalegorie...

už v tom zase lítám... ale připadá mi, že jsem kolem sebe nikdy neviděla víc zamilovaných... ;)... tak alespoň nejsem sama...

24.1. **

...může být jedině tam, kde končí nebe, kam ty už nemůžeš...nebo tam, kam můžem oba? Básnička ze soutěže...ale patří "do série", možná ještě víc než ostatní, proto jí sem dávám. Chtěla jsem doplnit velká písmena a tečka, ale pořádně jsem nevěděla kam je dát, takže nakonec beze změny:-)

Krátké setkání s tebou a pak si každý jdeme svou cestou. Jako vždy. Jako vždy, když se mi něco zdá. Není to často a končí to předčasně...

pro toho z NETu

věnována. /našemu krásnýmu vztahu/ tak šťastná, až nešťastná:) /zamilovaná/ /photo by T. model me/

v depresi