*****

...ve městě

Tuhle jsem napsala při čekání na autobus do práce.. Malý klučina se totiž hrál v parku opodál s míčem a mně nějak propadli vzpomínky..

... Je to zvláštní období ... Bod, kde se všechno zastaví ... Nevíte jestli je to jako dřív nebo jestli to bude jinak... Opravdu zvláštní. A přemýšlíte... Posloucháte... Johny Cash ("I hurt myself today... To see if I still feel")...Opeth...Mozart... Fajn muzika, ale tak nějak prohlubuje vaše myšlenky a stavy, že víte pořád míň...

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

i takovou atmosféru může mít...*

Asi jen ojedinělý výkřik :)

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

ach synku, synku...

Nehledejte v tom hlubší význam. Pokud to totiž nějaký vůbec má, tak já o něm nevím... :D Očekávám maximální kritiku... :D

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

...pro změnu jedna ze starších...

... to když se jen ticho plazí mezi postelemi...

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

..věnováno..kamarádovi... a ještě jednomu člověku... je to zmatený, slátanina...až fuj..ale zmatek je věc přirozená

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

je tu, ale ne pro mě:-).