tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

divnej den, toulání kolem chátrající Vily Milady a tvoje piha pod okem v hlavě, co už tam nemá, kruci, co dělat.

.

Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

deziluze evryvér

stará věc, nové rány, tzv. REALITY STING ! no radši bych se zeptala, CO jsem vlastně čekala? (výkřik, chci křičet...na něho!)

Mohl jsem to obejít, ale my vždy všechno jen obcházely...

Když má někdo na muže prostě smůlu.