V nitru promáčené mechové mýtiny,
vlhké výpary,
upomínkou trýznivé bouře.

Letmý odlesk zmizel,
v odvráceném pohledu
plaché zvěře.

V ozvěnách linoucí se přísahy lovce,
že on neublíží,
nikdo už neslyší.

Zjizvené ragády, píšící příběhy
o něžných předchůdcích,
srst nepokryje.

Tam v skrytém doupěti,
kam nikdo již nesmí,
líže si nekrózy.




Vychází slunce.
 07.04.2019 08:55
Homér: Ragády jsou prohlubně ve vyprahlé popraskane hlíně, ale i na povrchu zjizvené tkáně :) Děkuji za Tvůj čas!
 07.04.2019 01:56
Dobře volená slova. Pár vteřin nebudu vědět, co jsou ragády. Možná navždy. Věř chlapovi...
 07.04.2019 00:25
Líbí se mi. Vždycky píšu první pocit. Něco mi připomněla.
 06.04.2019 20:42
človiček: Nejspíš jsme na stejné vlně :) moc si važím Tvých slov. Dekuju za komentář, který mi zlepšil celý den i za přečtení mé básně.
 06.04.2019 15:20
Buď jsi si komentáře vymazala,nebo ti nikdo nerozumí.Mě to oslovuje moc hezky.Máš velký náskok přede mnou.Neudržel bych s tebou krok.Jsi jak světlo od výstřelu a já jsem zvuk té salvy,letím pomaleji ,ale zdroj mám identický s tvým nábojem.Tahle bytost je moudrá,zatímco ostatní jsou jen chytří.měj se ve vší úctě.Pavel

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.