Ztracený poutník

Ztracený poutník

Průvodce snad radši dělat jsi mi měla,
na procházce drzé krajem tvého těla.
Svými prsty jsem se toulal a pak ztrácel,
hledal cesty k cíli, v kruzích nazpět vracel.

Po cestičkách kráčel, úbočích a pláních,
křižovatky cest jsem luštil ve tvých dlaních,
na falešnou stopu chtěla jsi mne svésti,
já však nechal prsty dál svým srdcem vésti.

Do propastí pohled vyvolával závrať,
přesto šel jsem dál a nemyslel na návrat,
bez váhání kráčel krajinou dál a dál,
bloudil, tápal, aniž snad o záchranu stál.

Z vrcholků hor oblých obhlížel jsem obzor,
okouzlen tou krásou přestal dávat pozor,
za svou nerozvážnost vysoký trest platil
tvých úbočí profil když dech srdci krátil.

V krajině té bloudit, chci se navždy ztratit,
jako věčný poutník nikdy se nevrátit,
pouští tvého těla k horizontům kráčet,
záchrany se zříci, touhou nechat vláčet.