Dvě léta přítelem, dva podzimy štěstí,
postavou maličká, se srdcem velkým jak Ásgard,
důstojná královna i strašidlo z klestí,
s ní žádný den nepřijde na zmar.
Na louce chytáme zbloudilé motýly,
na cestách mi po boku hltá svět,
v tichosti přírody ztrácíme se na chvíli,
jsem její průsečík, ona můj střed.
Životem nadšena, láskou mě častuje,
omluvný pohled v roztrhané peřině,
můj dílek mozaiky s jejím se shoduje,
má milovaná severská bohyně.
postavou maličká, se srdcem velkým jak Ásgard,
důstojná královna i strašidlo z klestí,
s ní žádný den nepřijde na zmar.
Na louce chytáme zbloudilé motýly,
na cestách mi po boku hltá svět,
v tichosti přírody ztrácíme se na chvíli,
jsem její průsečík, ona můj střed.
Životem nadšena, láskou mě častuje,
omluvný pohled v roztrhané peřině,
můj dílek mozaiky s jejím se shoduje,
má milovaná severská bohyně.
06.11.2021 00:27
Ach tak! Šmarjá, to mě vůbec nenapadlo :D V tom případě to ovšem dává smysl.
05.11.2021 21:03
Alma Neradostná: při opětovném čtení mi dochází, že jsem tam zřejmě nezdůraznil, že se jedná o mou čtyřnohou lásku, která je pojmenována jako právě severská bohyně.
05.11.2021 18:17
Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.