25.10.2017
8
1522 (16)
Na stole pod oknem
růženec mlčel
vedle něj talíř
v něm
po okraj křížaly
vrásčité jako ty chvíle
co dozrály
jako Tvé ruce
když řekl jsi sbohem

...a v stáji hříbě neklidné


snad zimou třáslo se.
 07.12.2017 23:10
 Zamila
Je to pěkný :-) Rytmicky by mi sedělo "otřáslo se". Jinak hezký...
 08.11.2017 23:25
Amadeo´´: nezkazil.. ta báseň je smutně krásná.. tuhle tvou polohu mám ráda.. umíš to citlivě uchopit..
 08.11.2017 23:23
Amelie M.: S tím vzpomínáním máš naprostou pravdu, tak nějak to samo přichází a člověk se tomu neubrání. Tak, snad jsem Ti básní příliš nezkazil náladu… Děkuju moc za zastavení!
 08.11.2017 23:01
.. tahle nádherná věci mi málem unikla.. a to by byla velká škoda.. mám pocit, že ses poslední dobou nechal trošku svést vzpomínáním.. i přes tu jeho lehkou bolavost, je krásné......
 08.11.2017 22:56
Nikytu: Díky, že jsi četla...
 07.11.2017 17:36
Při čtění jsem si vzpomněla na svého dědečka, který už tu s námi není. :-(
Běh času je neúprosný, stejně jako osud.
 28.10.2017 22:25
oslov radek: Díky...
 27.10.2017 18:05
super

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.