|
part on series Věk samoty
|
Nojo, lidi už takoví jsou,
ozvou se, až když po tobě chcou
něco!
Jinak je v éteru klid
netuší, že taky ty můžeš chtít
NĚCO!
ozvou se, až když po tobě chcou
něco!
Jinak je v éteru klid
netuší, že taky ty můžeš chtít
NĚCO!
15.04.2016 11:36
Zamila
Líbí se mi to, i když je to takové minimalistické ... ;-) A to "něco" bych dala úplně NĚKAM do háje :-D ;-)
15.04.2016 09:02
Singularis: hele, to má něco do sebe. Ještě to chce trochu promyslet psychologické a sociologické aspekty věci...
14.04.2016 19:16
Myslím, že se ti podařilo vystihnout jeden z nejhorších nedostatků psané komunikace - člověk se ozve, teprve až když něco opravdu nutně potřebuje, protože kdyby ostatní otravoval každým svým rozmarem a chvilkovým přáním či náladou, začali by ho ignorovat. I ve skutečnosti existují dilemata jako "co by si asi moje babička přála k narozeninám?", ale v online vztazích jsou mnohem častější.
Připadá mi, že by to chtělo vyvinout vhodnou komunikační platformu pro sdělování přání. Pak by se dalo zjistit, nakolik se lidé ve svých přáních překrývají a dalo by to příležitost udělat radost někomu, koho máme rádi/y. Možná taková už někde existuje... (Má to ale i negativní stránku - prozrazením svých přání můžeme pomoci svým nepřátelům, kteří je pak mohou zneužít proti nám.)
Připadá mi, že by to chtělo vyvinout vhodnou komunikační platformu pro sdělování přání. Pak by se dalo zjistit, nakolik se lidé ve svých přáních překrývají a dalo by to příležitost udělat radost někomu, koho máme rádi/y. Možná taková už někde existuje... (Má to ale i negativní stránku - prozrazením svých přání můžeme pomoci svým nepřátelům, kteří je pak mohou zneužít proti nám.)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.