Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

obnažené já..../vráceno/...;)

život je tragikomedie...*

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

Napsáno v trolejbuse při útěku z domova. Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit. Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..

Taková chudičká básenka. Datuje se ke dni 12. 8. 08. Taková rádobybeatnická.

Jsou dívky, pro které je každý projev lásky bernou mincí! Ostatně bez té mince vás ani Chárón nepřeveze přes bájný Stix! C'est la vie...

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

30.5.2008 ... zase po delší době jsem něco vyplodil ...

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...