Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

***

...mezi námi široký, hluboký oceán...

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

mám záchvat exhibicionismu

je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...

"Pššššš..." - a nikdo to neví, jací jsme byli - jen my dva..."Pšššš..." - a nikdo to neví, jací budem - snad jen já ...

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??

s úsměvem

Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

taková... vzpomínková... na loňský léto... na "poprvé"... a taky taková dost aktuální ;) je věnovaná. dvou slečnám. a těm dvoum, který mě vždycky dokážou rozehřát... na duši aj na... :)

Good girls go to heaven! --- Sem kýčovitá slečna ---

Numquam sero est... aneb nikdy není pozdě... Jen tak... z pocitu... (případné dotazy do pište do komentů... a vůbec veškerý připomínky:) )

padají vločky...je mi chladno...vracejí se mi vzpomínky na malé velké chvíle, které se už nebudou nikdy...opakovat...*