"Pšššš..."

.
Ne, neuč mě žít!
- nikdy už nebudu umět ty pohledy za obzor

Pamatuju si jen na tu jednu noc
- NOC S ANDĚLEM,
co dokázal na chvíli nést

Věřte…
/ ta realita nešla snést/

Šansony najednou -jen pro truc- vyletěly komínem
a přikrčily se mi ve vlasech..
- kde hladil jsi mě, jemně v extázi s drobným splínem

Alenka tenkrát chtěla si hrát,
a růžová pírka známých snů popadala až na zem
- chtělo se nám nebe a Moulin Rouge snad smát?
...tak ať! - z mých množin a srdcí - zbyl jen jeden


Věř nebo nevěř…

Pamatuju si tenkrát tu „Naši říši“,
co postrádala vážnost všech učených, co z nebe nespadli
/ani pro nás ne/
Vločky pomalu opadávaly – tiší mniši...

"Pšššš..."

To z předčasných konců
bolí mě tak hlava – a vím, že se to často stává...


„Takoví jsme byli“
šeptal jsi ústům, co líbat ještě nesměly
- /"Pššš..."/

...najednou tu chybíš...celý...

- ve sklenici jen šššumivá tableta s introvertním studem...
"Ššššš...holka, hlavně nic nečekej..."
.
.