Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Nihil novi sub sole...

Ve vztahu po letech...

https://www.youtube.com/watch?v=Dgb2GpC68lg

Jen takové povzdechnutí. A necítím se kvůli němu ani o trochu slabší .)

Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.

bojím se ...

Ať nejen dnes jsou muži k ženám pozorní a milí...:-)

... když jsou ty Vánoce...

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

Pokus a potřeba vyjádřit jeden silný zážitek...

Podzimní nebo už zimní...?

....

pocitovka